Občanský průkaz

„… ať nezapomeneme, že v některých zemích se dodnes řekne Čech a Cikán jedním slovem, ale že naštěstí je tu Sovětskej svaz – mírová hráz, atd. atd.,“

Všichni chlapci se domluvili, že až budou dostávat občanku, a policista jim bude tisknout ruku, naschvál ji stisknou vší silou. Venca Popelka ještě připomínal, ať hlavně rozhodí předtím ještě klouby. A tak patnáct chlapců vší silou stiskli ruku policistovi. Jediný, kdo se nezúčastnil, byl Daniel Pačes. Všem bylo jasné, že mezi skupinkou chlapců a policisty byla právě vyhlášená válka.

Poté si koupili chlapci – Petr, Venca a Aleš láhev čůča a zamířili do třešňovky, vzali s sebou ještě Medvěda a pár kluků. Měli svůj tajný kód při vstupu do třešňovky, kdo ho neřekl, nesměl jít.

Když přišli do třešňovky, Venca chtěl, aby všichni vytrhli stránku třináct, jako nesouhlas s režimem.

„Proč bysme to dělali, ty vole?! „Protože,“ pronesl Venca tajemně,“teď bude třináctej sraz ká es čé, a když máš vytrženou stránku třináct, tak to znamená: Nesouhlasím s režimem!“

Už jen kvůli Majáles, kde zakročili policajti se dohodli, že stránku natrhnou, tak učinili. Poté otevřeli láhev vína. Poslední v třešňovce zůstal Aleš a Venca. Aleš si psával básničky, a zrovna ho jedna v tu chvíli napadla, tak ji napsal do občanky. Byl zrovna zamilovaný do trochu hloupé spolužačky Fikotové.

2. kapitola

Daniela Pačesa znal Petr dříve, než ho přeřadili k nim do třídy – 8. B. Viděl ho, když Pačesovi kupoval děda kolo, ale chtěl ho nejdřív před obchodem ještě zkontrolovat. Pačes se ale od řídítek neodtrhnul a stále se na kolo drápal, nakonec dědu nakopl a sám také spadl. Autor klade důraz, že si to velice dobře pamatuje.

3. kapitola

První školní den posledního povinného roku na ZŠ přivedla učitelka Jiřina Pivoňková do třídy nového žáka. Petrovi bylo vždy většinou líto nových spolužáků, protože měnili bydliště apod., ovšem tady tohoto ne.

„Jmenuji se Daniel Pačes!“ zvolal vedle užaslý učitelky, která z jeho strany očekávala taky spíš rozpaky, a pak eště tak jako zvesela, s výrazem na samý hranici šibalství, dodal: „Ale později, až se lépe poznáme, mi někteří z vás budou moci říkat Daňku!“ No, nenasralo by vás tohle? Jaký „později“ a jaký „někteří“? Takže sem na něj okamžitě houk: „Polib nám prdel, Daňku!“ a bylo vystaráno, protože Pivoňková se po mně vrhla a odvlekla mě ze třídy.

Daněk se stal ve třídě nepopulární, nikdo se s ním skoro nebavil. Petr Daniela překřtil na „personifikovaný hovado“. Ani učitelé ho neměli v lásce, skoro jako by se ho báli.

4. kapitola

Učitelku Pivoňkovou měli kluci moc rádi, protože se s nimi bavila jako s rovnými, nedávala ráda špatný známky a neměla zbytečný poznámky.

„Tenkrát sme to neuměli pojmenovat, až pozdějc sme se všichni shodli na tom, že to byla dáma, a to dáma velmi krásná, a je pravda, že víc než na čemkoliv jiným mi záleželo hlavně na tom nevypadat před ní jako idiot….“