Občanský průkaz

5. kapitola

Pár dnů na to Aleš v třešňovce uvažoval, jak občanku ztratil. Medvěd tvrdil, že to musel být Pačes, a že má na svědomí stejně i Pivoňkovou.

„Tady se jasně potvrzuje teorie, že bejt fízl je záležitostí povahy a ne povolání. Fízl prostě seš nebo nejseš, nic mezi tím…“

Venca se rozčiluje, jak Pačesa nesnáší a že nastraží silon, když pojede do školy, aby mu uřízl hlavu a bude pokoj, Medvěd ho uklidňuje, ať to nedělá, protože tam může zrovna jít někdo jiný. Že například Zátopek má příští týden přijít na besedu a protože jenom běhá, tak by tam mohl vběhnout. Tak se dohodli, že to dělat nebudou a jen tak blbli, věděli, že je čekají dva měsíce prázdnin, o jejich konci už Aleš složil smutnou baladu…

1. Intermezzo

Ginsberg králem Majáles – výraz proletářského internacionalismu (Majáles 1965, jedno z mnoha hesel tehdejších dní)

Občanský průkaz obdrželi rok poté, co Allena Ginsberga deportovali z Prahy jakožto krále Majáles. Chlapci tam byli, bylo jim tenkrát čtrnáct, pili pivo, cpali se klobásami. A užívali se tam muziku, když pak jel Petr s Alešem do Dejvic a potkali dva policajty, kteří se jich zeptali, zda jdou z Majáles, tak jim na to kývli, policajti je hodně zmlátili, tak hlavně proto natrhli stránku třináct.

6. kapitola

Rotný Rusňák dovedl na policii Petra během čtrnácti dnů desetkrát, což byl v Dejvicích rekord. Poprvé to bylo na jaře, když odcházel Petr z hospody, tak do sebe vrazili. Rusňáka si pamatoval, když byl na policajtech poprvé. Rusňák po něm chtěl občanku, kterou neměl, tak šli spolu na stanici. Zapisoval si údaje, když v tom usnul, tak se Petr pomalu vyploužil ze stanice domů.

Na Rusňáka narazil hned druhý den znovu, čekal na něj před hospodou. Občanku neměl, protože ji čtrnáct dní nemůže najít, tak šli znovu na stanici. Cestou mu rotný vyprávěl různé jeho myšlenky, které Petra nezajímaly, tak jen mlčel. Došli na stanici, rotný si sedl za stroj, řekl: „Takže jméno…?!“ takhle to pak bylo ještě šestkrát.

7. kapitola

Když zase Rusňák stál před hospodou a čekal na Petra, který občanku stále neměl, ptal se ho, proč tu občanku nenosí. A že on ho naučí ji nosit u sebe.

„Co ste si na mě, proboha, tak zased?!“ zanaříkal sem, protože představa, že strávím příštích pár hodin na fízlárně, se mi už začínala zajídat, a nejhorší na tom všem bylo, že všichni mí kámoši, co se mnou vylezli před hospodu, se na nás šklebili a měli různé poznámky a Rusňák dělal, že to neslyší. (…) bylo na něm vidět, že to nemyslí úplně vážně, protože jemu šlo hlavně o mě.

Šli spolu opět na stanici, kdo ho nechal dvě hodiny čekat, tentokrát usnul Petr, zbudil ho až hluk ze stanice, nějakého kluka tam byli obuškem, byl celý od krve. Mlátili ho, dokud nepřestal řvát a jen se točil do klubíčka, Petr ho překročil a šel domů.