Občanský průkaz

Mámě Venca řekl, že se na ní nezlobí, ale ať vyřídí tátovi, že mu zlomil srdce a že už s ním do smrti nepromluví.

„Slib dodržel, a jestli si dobře pamatuju, tak Vencu Popelku a jeho otce usmířily až vnoučata, což obnáší dobrejch deset let nepřátelství.“

Uprostřed léta se Petr s Medvědem a Vencou chystali na Mácháč. Venca se v té době zrovna kamarádil s jistým Oskarem, který jel také, ale byl hodně podezřelý na tu dobu. Byla to celkově neorganizovaná skupina, která se musela dostat stopem k jezeru, takže se rozdělili. Petr jel z Prahy do Zakšína na motorce a pak jel s dalšíma stopaři do Doks na korbě avie. Ostatní stopaři jim poradili, ať přespí na seníku, domluvili se, že se tam potkají. S Petrem vystoupila i nějaká holka, Měla na sobě mexický pončo, vlasy měla dlouhé, celkově byla moc hezká.

Seděla na spacáku a koukala na mě a pak pronesla: „Neměli bysme na ty tvý kámoše počkat v hospodě?“, takže sme se tam pomalu vydali a cestou se mě chytla za ruku.

Mlčky došli do hospody, Petr donesl sobě pivo a jí limonádu, dal jí pusu, a zeptal se, jak se jmenuje. Odpověděla, že Alena, tak tam spolu jen tak mlčky seděli, pokaždé, když něco Petr pronesl, tak Alena jen zamrkala řasami.

„…Takže sem se smířil s tím, že tahle holka toho asi moc nenamluví, ale vzhledem k tomu, jak byla krásná, se jí to dalo snadno odpustit. Všichni chlapi, který se sem přicházeli zařadit do fronty, na ni mlsně čuměli a mně to dělalo dobře, protože tu byla se mnou a představovala pro mě v tu chvíli, když nepočítám ty dvě stovky, co sem měl v zadní kapse, veškerý mý bohatství.“

Alena si otevřela knížku a četla si, o dvě hodiny později dorazili i Venca s Oskarem a večer Medvěd.

Večer šli do hospody na „bigbít“, měli spát na seníku, ale tam přijeli policajti, tak ostatní přejížděli na jiný. Petr se trhnul a šel s Alenou na pláž. Petr měl hlad, viděl nějakého chlápka, jak otvírá svůj stánek na pláži, šel za ním a ten mu nabídl, že pokud pláž uklidí, dá mu jídlo. Petr za necelou hodinu uklidil pláž a chlap mu za to dal klobásu, tatranku a pivo, takhle se domluvili na každé ráno.

Kolem poledního se sešli s ostatními a kolem třetí se vydali do hospody. Když zjistili, že mají více peněz, než doufali, tak byli v euforii, s tím, že měli ještě v záloze Vencovu minci. Seděli v hospodě až do zavíračky a pak šli na seník, ráno se probudili bez Aleny a bez Vencovy mince. Kluci se pohádali tak, že Petr se zvedl a šel spát na pláž, ráno ji zase uklidil, sedl ke snídani a objevili se kluci a usmířili se. Seděli odpoledne v hospodě, když u vedlejšího stolu jeden z Poláků, který tam hrál karty, si prohlížel minci. Oskar šel za Polákem, předvedl s mincí trik, Polák byl nadšený a řekl mu, ať si tu minci nechá.

„Jednoho dne k nám přivrávoral a musím upozornit na fakt, že z něj v tu chvíli strašně táhla vodka, hodil Vencovi tu minci, svalil se vedle mě na židli a s úsměvem poznamenal: „Tak vidíš, voba dva sme vo kouzlo lehčí…“