Občanský průkaz

„Ty vole, to je sen! Prachy, do držky fízlům a eště si zapíchám!“ jenže jak už sem řek, zašeptal to tak silně, že ta asistentka taky celá zrudla a volala: „Já říkala jako!“

Pak Venca s tou holkou někam zmizeli. Celkově tam byl chaos, Petr tam byl s Medvědem. Pak režisér zjistil, že skutečně Venca s holkou tam nemají jen jako „léto lásky“. Po několika výzvách toho Venca nechal a bylo slyšet, jak kolem máničky tleskají a pokřikují „Stanislavskij!“

V tom na druhé straně přijely policejní auta, když policajti vystoupili, nejraději by hned nastoupili zpět, ale nemohli. Dav se na to těšil, už pokřikovali „Fašisti!!!“ a „Gestapo!“

Začala tedy zkouška nanečisto. Máničky měly demonstrovat a utlačit policisty za linii. Venca zjistil, že v první řadě je Rusňák. Režisér prosil demonstranty o více agresivity. Pak tedy už se začalo na ostro, dav dostal rajčata a agresivně šel po policajtech. Venca měl nějaké kamarády, kteří byli hodně radikální jako on a šli na Rusňáka, kterého oddělili od ostatních soudruhů a mastili ho.

„Pomocnej režiséf mečel něco do megafonu, ale v tý vřavě nebylo pochopitelně vůbec nic slyšet, a i kdyby bylo, tak by se na něj a nějaký jeho pokyny všichni stejně vykašlali, jak byli rozjetý. Každej se choval, jako by tu měl najednou svého Rusňáka, a každej se ve jménu svého osobního boha mstil na svým osobním policajtovi“

Když se podařilo dav uklidnit a akce skončila, všichni byli nabyti dojmy. Venca, Medvěd a Petr šli potom do hospody.

30. kapitola

Petr pracoval v Jiřském klášteře (Bazilika svatého Jiří na Pražském hradě) jako noční hlídač druhým rokem. Byl ve dvojici s inženýrem Slezákem, sedmdesátiletým antibolševikem a milovníkem života. Seděli v noci, jedli buchty a poslouchali Hlas Ameriky:

„Všichni chartisté shodně vypověděli, že obzvlášť surovým způsobem je u výslechů týral kapitán Daniel Pačes.“

Petr si hned vzpomněl na časy ve škole, a že vlastně bylo jasné, když už v té době byl udavač, že bude policajt.

Dojedli a každý si šel lehnout jinam. Slezák odešel do kanceláře na lenošku, Petr do spacího pytle na vrátnici. Najednou někdo klepal na dveře, byla to Bezpečnost a chtěli otevřít. Petr se rozhodl, že má mimořádnou možnost neotevřít, chtěl po nich legitimaci, policajti zkoprněli a začali se rozčilovat, Petr zatáhl závěs a neotevřel, za půl hodiny se podíval a hradní nádvoří bylo pusté. Ale čekal malér. Zazvonil telefon, volal Petrův šéf z ostrahy, kterého policajti vytáhli ve dvě hodiny ráno z postele. Ptal se, proč je nepustil a dožadoval ho, ať mu jde otevřít teď, protože už stojí i s těmi policajty venku. Šéf uklidňoval policajty, Slezák namítal, že se Petr zachoval dle předpisů, nakonec to nechali být a odjeli. Druhý den dostali pochvalu od šéfa, že se zachovali správně, že je nepustili a k tomu byl připsaný dodatek: