Občanský průkaz

„Příště je tam radši pusťte. Na mou zodpovědnost!“

6. Intermezzo

V samoobsluze na komunistické nástěnce bylo parte:

„Letí k vám, soudruzi, přesmutná slova,

Navždy nám odešla soudružka Božena Jodasová.

A prosíme všechny, kterým dojde tato zvěst,

Přijď jí dát, kdo měls ji rád,

Poslední Práci čest!“

31. kapitola

Petr pracoval jako archivář na Akademii výtvarných umění. Soudružka Srncová, která měla na starosti trezor, se zhroutila. A tak musel Petr vzít její útvar na starost. To ale znamenalo, že ho musí prověřit, Petr věděl, že nemá šanci projít, protože byl tolikrát předvedený na policajty, tak počítal, že si musí najít novou práci. O tři měsíce později byl pozitivně prověřený, tak mohl převzít trezor. Jel na školení, kde byl z těch všech hesel „tajné“ a „přísně tajné“ zděšený. Jednou mu dovezli dopis, který se smí otevřít jen, když nastane jaderný útok. Petr to nevydržel, obálka byla trochu odlepená, tak ji otevřel a vevnitř stálo: „VOLAT TRIOLU“ hořce se zasmál.

32. kapitola

O půl roku později přišli dva inspektoři provádět kontrolu na tu obálku. Zkoumali pod lampičkou, zda není pečeť porušená, nakonec usoudili, že ne.

33. kapitola

Petr byl v práci, těsně před Vánoci. Měl nakoupený stromek a kapra v igelitce, v tom zaťukala na dveře kapitánka Kolářová, že s ním potřebuje mluvit. Došli na stanici, kde se ho ptala, jak si vysvětluje to, že četli jeho text na stanici Svobodná Evropa. Po delším čekání napsala něco na papír, protože to vesměs byla pravda, tak Petr podepsal.

34. kapitola

S inženýrem Pavlem Horou se Petr seznámil na třídních schůzkách, měli syny ve stejné třídě gymnázia. Hodně se spolu spřátelili, vypomohli si navzájem. Petr měl kamaráda Píďu, který byl blázen do kazet, a když mu Petr řekl, že Pavel jich má mraky, tak ho donutil, aby mu nějaké donesl.

35. kapitola

Aleš pracoval jako právník na ministerstvu zemědělství. Dostal se k textu Několik vět a podepsal ho a chtěl ho donést schránky Havlovi, jenže ta byla zdevastovaná, tak to poslal po jeho bratrovi. A pak odjel na dovolenou se svými dvěma dcerkami. Přijel tam ředitel odboru, a ptal se Aleše, zda podepsal dobrovolně, tak mu řekl, že ano, tak vyrazili zpět do Prahy. Policajt na stanici, když sepisoval zprávu se chytal za hlavu, že udávali adresy lidí z disidentu. Aleš dostal vyhazov z ministerstva a nastoupil ke stavebnímu družstvu Praha-východ, tam dlouho také nebyl. Nakonec ho vzali zpět jako ředitele personálního útvaru, po revoluci šel dělat nočního hlídače. Nikdo nechápal proč, on odpověděl, že si myslí, že mu tam bude nejlépe.

36. kapitola

S Martinem se Petr začal vídat až na přelomu 80. - 90. let. Vždycky se motal kolem kultury, a později se propil do nemluvnosti.

37. kapitola

Petr se rozhodl, že si zjistí (po revoluci), kdo na něj donášel, kamarádi ho od toho odrazovali, on to ale udělal. Za tři měsíce přešel dopis.