Občanský průkaz

Před koncem školního roku bylo velké teplo, že i tělocvik byl složitý (měla je na něj Krejsová, které nikdo neřekl jinak než Pepča). Našli tělocvikářku na žíněnkách, kde si pochrupovala, byla hodně opilá. Pomalu se odplížili pryč z hodiny, a šli do třešňovky.

„Ani ve snu nás nenapadlo, že tohle místo má ráda i Pepča, stejně tak jako sme neměli nejmenší ponětí o tom, že se sem chodí muchlovat s naším zástupcem ředitele.(…)“

Zjistilo se to úplně náhodou, když se Anička Brychtová vracela z výtvarného kroužku domů a spadla ji vyrobená váza, skutálela se dolů do křoví, kde právě našla Pepču se zástupcem. Nějak intuitivně vytušila, že tam nemá co dělat, a tak běžela domu, druhý den to řekla své sestře, která to řekla kamarádkám, které zašly za učitelkou Pivoňkovou. Když se to učitelka dozvěděla, zbledla a poprosila je, ať si to nechají pro sebe a ať o tom za žádných okolností nemluví. Ředitel se o tom dozvěděl anonymem, zavolal si Aničku, která mu kromě:

„Pepča plakala s nohama nahoru“ nic jiného neřekla. Byl to chaos, který se nakonec otočil proti samotné Pivoňkové. Přímo ji Pepča osočila, že to je drb a zástupce se přidal. Pivoňková dostala od ředitele výpověď.

„A pak přišlo to nejlepší. Všichni sme řekli těm holkám, co kolem toho tak iniciativně čenichaly, že sou krávy na entou, a přestali sme s nima zdravit.“

Holky – Zdena, Alena a Miluška přišly příští ráno s připnutou pivoňkou na blůzičkách a napsali na školní tabuli, že dokud se nevrátí Pivoňková, tak budou držet hladovku. Den na to, všechny holky chodily s pivoňkou na blůze. Klukům bylo blbé špendlit na trička pivoňky, tak protestovali tím, že do školy nechodili vůbec, až na Pačesa. Nakonec se do toho vložila policie, nejdřív vyhodili ředitele školy, dosadili nového, kterého nikdo předtím neviděl a vyhodili Pepču. Školník (se kterým se nikdo nechtěl bavit) a zástupce zůstali, protože prý věděli něco na sebe navzájem. Pivoňková se za pár let později vdala do Kanady.

Život se začal vracet do starých kolejích a chlapci pochopili, že něco jako spravedlnost, neexistuje. Do třídy přišla policie a vytáhla si Petra, Aleše, Popelku a Medvěda a odvezla je na stanici. Volali si je po jednom a vyslýchali. První šel Popelka, pak Petr. Sepsali základní údaje a poté žádali občanský průkaz, policajt na jisto hledal stránku třináct. Odvedli ho ke zdi, pak zavolali Medvěda, stalo se to samé. Aleš nemohl najít svou občanku, policajt s ní práskl o stůl. Listoval v občance, když našel básničky, které četl. Policajt položil občanku na stůl a Alešovi řekl:

„Na střední školu, ty grázle, zapomeň! Ty už si dostudoval! Všichni, jak ste tu, ste dostudovali!(…) My dobře víme, co to znamená mít poškozenou stránku třináct! Ste nepřátelé socialistickýho zřízení!“