Škvorecký Josef_Tankový prapor_poválečná proza

Otčenášek: "Občan Brych"

Kratochvíl: historické romány, dezinterpretace husitství jako třídního boje

Kaplický: "Kladivo na čarodejnice" (o protičarodějných procesech na sev. Moravě)

Šotola: "Tovaryšstvo Ježíšovo"

Tendenční poezie:

Nezval: "Stalin", "Báseň pro mír" (pro své stalinistické přesvědčení se už ve 30. letech rozešel s Devětsilem)

Kohout

Kainar (posléze vystřízlivěl - návrat k poetice Skupiny 42)

Skála (kritizoval Seifertovu "Báseň o Viktorce" za nedostatečnou tendenčnost)

Samizdatová literatura

Po r. 1968 došlo k velké cenzurovanosti literatury v rámci normalizační politiky. Cenzura se obrátila především na literáty aktivní v r. 1968. Něktreří byli nuceni opustit republiku-Škvorecký, Salivarová, k nim se později přidali -Kundera, Kohout, Gruša. Ti poté tvoří exilovou literaturu. Mnoho spisovatelů však přesto zůstalo, byli pod stálým tlakem i policejní kontrolou-Vaculík, Klíma, Kliment, Pecka, Kutík. Jejich texty mohly vycházet pouze v samizdatech.

- hlavním znakem byla skutečnost, že se tato literatura objevuje po okupaci v roce 1968 => jde o 70. a 80. léta
- náměty: psychologické (zaměřena na odcizení člověka) a intelektuální próza
- od začátku 70. let se rozvíjí samizdat:
1972 - Vaculík založil samizdatovou edici - Edice Petlice
edice Expedice - organizátoři Václav Havel a jeho žena Olga
- tyto edice jsou pražské, - existovalo asi 70 samizdatových edic
-opisovali se knihy na stoji, vysoká cena
- šíření samizdatu byl trestný čin
hlavní představitelé samizdatu: Vaculík, Ivan Klíma, Jaroslav Putík, Eva Kantůrková, Lenka Procházková, Karel Pecka, Jan Trefulka

Exilová literatura:

rozvíjí se po roce 1968, představují ji nakladatelství vzniklá v cizině - nejznámější:
• nakladatelství 68 - v Torontu, řídil Škvorecký a jeho manželka Zdena Salivarová
• nakladatelství Index - v Kolíně nad Rýnem (být na indexu – mít zakázanou činnost)
• nakladatelství Poezie mimo domov - v Mnichově - hlavně poezie
- v Mnichově bylo sídlo americké stanice Svobodná Evropa=> řada nakladatelů zde pracovala, např. Karel Kryl
• nakladatelství Rozmluvy - v Londýně
• nakladatelství Konfrontace - v Curychu ve Švýcarsku
- dále vznikaly exilové časopisy: např. Svědectví (vznik v Paříži) – P. Tigrid
Listy v Římě - vydával Jiří Pelikán
- hlavní představitelé: Škvorecký a jeho žena Zdena Salivarová, Pavel Kohout, Ota Filip, Jiří Grůša, Milan Kundera

Hlavní představitelé samizdatové literatury:

Ludvík Vaculík

Zpočátku sympatizant komunismu, posléze jeho velký odpůrce. Pracoval jako dělník u Bati, vystudoval Vysokou škoulu politickou a sociální. Působil jako vychovatel, redaktor Rudého práva a později Lidových novin. Jeho první beletristickou prací je kniha Rušný dům. Román Sekyra (1966) je spolu s Kunderovou knihou Žert řazen k vrcholným dílům snažícím se o postižení krize tehdejší společnosti. V r. 1968 vydal prohlášení 2000 slov, kterým se postavil proti komunismu. Poté již nesměl publikovat. Román Morčata odstartoval činnost Edice Petlice. Dílo Český snář je psáno formou deníkových zápisů nočních snů od 22.1. 1979 do 2.2.1980. Usiloval v něm o co nejvěrohodnější vystižení soudobé společnosti.
Deníkovou formu má i román Jak se dělá chlapec (1993). Inicioval vydávání sborníků fejetonů, sám je mistrem fejetonu- Šálek kávy s mým vyšetřovatelem, Jaro je tady.