Smrt krásných srnců

„To „Prase nebude!“ pak vždycky v naší rodině znamenalo, že jsme prohráli a zároveň vyhráli a ta výhra je větší než prohra.“

Poté ještě tatínkovi přišlo psaní, že by měl zaplatit závazek vůči družstvu.

8. Králíci s moudrýma očima

Maminka s tatínkem prodali chatu a koupili si domeček u Radotína, to byl jejich poslední velký krok. Pracovali více, než snili, tatínek už nechodil za ženskými, peněz ale bylo málo.

Rozhodl se, že vydělá velké peníze, pomocí králíků. Zpočátku je kupoval, poté rozdával nebo prodával, zavedl zvláštní chov králíků šampanů, hodně se jim věnoval. Ota měl dojem, že ho králíci milovali, chodil k nim časně ráno, dával jim hodně jídla, zároveň se staral, aby měli čisto a ještě si s nimi povídal. Maminka pěstovala krocany a slepice, vajíčka prodávala, takhle to táhli skoro deset let. Poté tatínkovi někdo namluvil, že pokud by dal šampaňské králíky tetovat, mohl by dostat hromadu cen a peněz, to tatínka povzbudilo. Pozval si odborníka na tetování králíků, byla to dlouhá práce, měl jich stovky a za poslední peníze si půjčil náklaďák a odjel do Karlštejna. Předtím ještě mamince řekl, ať to málo, co mají ve špajzu, dá drůbeži, že přiveze plný špajz jako před válkou.

Přijel na výstavu, kde si porotci začali prohlížet králíky, vytkli mu, že nemají udělanou rozšířenou manikúru a pedikúru, neostříhal nehty apod., takže mu žádnou cenu dát nemůžou. V té době se už jmenovali Pavlovi, přišel za ním jeden králíkář a chtěl ho utěšit, jenže tatínek se jen rozkřičel a začal nadávat. Potom králíky odnesl a pustil z beden, ale králíci zůstávali pořád u něj, nechtěli od něj pryč. Věděli, že se nikde jinde nebudou mít tak dobře, jako se mají u něj, nakonec jim utekl.

A šel domů, smutný srdce mu pukalo. Šel kolem řeky, která pro něj hodně znamenala, viděl tam velkou rybu, takovou rybu, která je chytrá a nikdy se nenechala chytit a skoro jako by se mu teď vysmívala, protože zabil za svůj život tisíce ryb. Ráno se dobelhal k vrátkům, podlamovaly se pod ním nohy. Když šel kolem špajzu, ani se tam nechtěl koukat, přece jen to udělal, ale viděl tam stále špinavé papíry a trochu jídla. Maminka zavolala sanitku, vedli ho ven, on všem nadával, u vrátek se vytrhl a vrátil se zpět, že něco zapomněl. Dal si jednou namalovat krásnou cedulku, na kterou byl pyšný, pověsil si ji na vrátka. Stálo na ni: „Přijdu hned.“ Už nikdy nepřišel.