Smrt krásných srnců

3. Smrt krásných srnců

Děti rádi jezdili za hrad Křivoklát, kvůli přírodě a celkové atmosféře. Tatínek rybařil u řeky Berounky, a od jara do zimy nepracoval. Jeho život Otu okouzloval, chtěl být jako on. Při jedné bouřlivé noci tatínek byl nucen najít selskou chalupu, tak naložil rodinu na škuner (=typ námořní plachetnice o dvou a více stěžních) a plul k domečku pod Bránovem, v chalupě u převozníka Karla Proška, který měl knír jako Adolf Hitler, našli dlouhá léta přístřeší.

„V chalupě byla pec na chleba, ve sklepě mlíko a máslo a pod ním podmáslí a ve chlívě kráva a na stráni brambory, v lese hřiby a ve vodě, na kterou jsme koukali z okna, mračna ryb.

Byl to ráj, o němž zpíval dříve pan Wericha později pan Matuška, a i moře piva se kupilo v hospůdce na rozcestí dvou silnic, zvané Anamo. Koumáctvím a dřinou Karla Proška a penězi mého tatínka byla to rázem nejbohatší chalupa Luhu.“

Měli se opravdu skvěle, jídla měli až nad hlavu, tatínek dokonce dětem koupil originální žlutou anglickou merunu. Srnčí maso opatřoval celá léta Prošek, dlouhá léta nikdo nevěděl jak. V Proškovi už od narození kolovala pytlácká krev (srnce lovit bylo zakázáno).

„Jeho dědeček proslul uzavřením sázky, že proveze v poledne nejsilnějšího srnce z křivoklátských lesů kolem četnické stanice, a také to dokázal, v rakvi a pohřebním voze, a jinde jeho maminka, když četníci přišli na prohlídku, houpala srnce v kolíbce. Tyhle dvě potupy, když se roznesly, nemohli četníci Proškům zapomenout, a tak Karel věděl, že nedá ani ráno, a flintičku hodil raději nad jezem do Berounky.“

Avšak Prošek šel na to jinak, pořídil si vlčáka, které mu dal jméno Holan. Holan byl mohutný a statný, už od malička zabíjel slepice, kuny, tchoře, dokonce svedl velkou rvačku s lišákem, který nesl do lesa ukradenou kachničku. Holan si s Proškem budoval velké přátelství, které ani u lidí není.

„Kousek u řeky stoupala stráň, ale nebylo v ní žádné kamení, ale hebký vysoký pažit na plošinách mezi mohutnými duby, sem se chodila pást zvěř a tudy klusala pít k řece. Byla to vlastně krásná zahrada anebo také zámecký park, ale jinak to byla zahrada smrti, mohla se jmenovat „smrt krásných srnců“.“

Tam chodil Prošek s Holanem, stačilo vzít Holanovu hlavu do dlaní a říct: „Holane, běž!“ A Holan ulovil srnce. Lesní a hajní počítali srnce a nemohli se dopočítat, napadl je Prošek s Holanem. Lesník Novotný se na přímo zeptal, ale Prošek mu ukázal, jak poslouchá a od té doby tam byl nebeský klid.

Skončilo to, když přišel Adolf Hitler, Luh neměl místní rozhlas, tak chodil bubnovat obecní policajt Karel Kovařík.

„Na vědomost se dává, že se v této zemi zřizuje Protektorát Böhmen und Mähren.“

Tatínek těžce nesl, že nemohl na Křivoklát. V třetím roce války povolali Huga a Jirku do koncentráku. Tatínek věděl, že se před odjezdem potřebují najíst, jenže ryby lovit nesměl, na kole nesměl jezdit jinam než do práce, nesměl opustit bydliště bez povolení. Šel za svým kamarádem doktorem Quidem Jeřábkem a ten mu napsal, že nemůže pro nemoc do práce a on se vydal ještě v noci za hrad Křivoklát, odpáral si hvězdu, na níž stálo JUDE a strčil ji do kapsy, maminka nadávala. Tatínek dojel za Proškem, ale už tam nebylo nic takové, jako to bývalo…Tatínek u Proška nespal, ráno mu Karel přinesl snídani, celý den chytal ryby. Byl nešťastný, protože mu moc nebrali, vysvětloval Proškovi, že potřebuje maso, ten mu nabídl, že pro něj zabije krávu.