Smrt krásných srnců

1. Nejdražší ve střední Evropě

Maminka toužila jet před válkou na dovolenou do Itálie k moři, ale tatínek ji na to stále odpovídal, že nemají peníze. Tatínek Leo měl jiné starosti, miloval rybaření a rozhodl, že pro rodinu (hlavně pro něho samotného), koupí rybník s kapry, a při výlovu vydělají spoustu peněz. Tak tatínek, i přesto, že maminka chvíli protestovala, rybník sehnal v Kročehlavech (kus od Prahy) a koupil ho od pana doktora Václavíka za deset tisíc. Václavík mu tvrdil, že nasadil před lety malé kapry a jeli se podívat k rybníku. Tam hodil žemli a připlaval velký šestikilový kapr, který ji snědl – tatínek nabyl dojmu (tak jak přesně pan doktor chtěl), že takových ryb je celý rybník a tak hned rybník koupil.

Byl nadšený ze svého rybníku, blížil se výlov – maminka musela pozvat své švagry, aby hlídali hrázi, aby nikdo nekradl ulovené kapry. Přijel i rybář z povolání pan Stehlík ze Smíchova, ten přijel s osmi muži, po obědě bylo u hráze už stovka lidí. Vytáhli síť a zjistili, že v ní je jenom jeden šestikilový kapr – ten jediný, který připlaval pro žemli. Maminka tuhle ostudu nesla těžce. Tatínek se hnal k vile pana doktora Václavíka, otevřela mu služka, která mu řekla, že jeli na dovolenou do Itálie.

Utekla řada let, a tatínek stále prodával ledničky, jednou přišel pan doktor Václavík pro ledničku, tatínek se rozhodl, že mu to vrátí i s úroky. Tatínek vychrlil nabídku ledničky Václavíkovi za deset tisíc tři sta padesát korun, Václavík souhlasil. Po odchodu tatínek zavolal do skladu a nechal z ledničky vymontovat vnitřek, to dovezli panu Václavíkovi, a montér volal zděšeně, že s tím nechce mít nic společného.

„Pan doktor Václavík okamžitě telefonoval tatínkovi a křičel: „Pane inspektore, ta lednice nemá vnitřek. Vždyť jste mi poslal bednu. Králíkárnu už mám! Tu nepotřebuju!“

Tatínek na to řekl: „Jó pane doktore, to se nenechá nic dělat. To je jako s tím rybníkem. Ten taky neměl vnitřek a jinak vypadal moc hezky.“

2. Ve službách Švédska

Generální ředitel firmy Elektrolux, František Korálek si žil jako boháč, tatínek ho ale neměl rád – důvod pro to byl jednoduchý, tajně miloval jeho manželku Irmu, maminka si z toho ale hlavu nedělala, věděla, že u ní tatínek nemá šanci.

Od té doby, co ho pan Korálek přijmul do firmy Elektrolux, se rozsvítila šťastná hvězda tatínkovi. Prodal za deset dní jednatřicet vysavačů, v Plzni tomu nikdo nechtěl věřit, jel se ukázat do Prahy za ředitelem. Tatínek byl mistr na prodávání ledniček a vysavačů. Dvě léta dostával drahé hodinky a gratulaci, za jeho práci, zařídili si byt, a měli všechno nejnutnější.

Protože měli všechno, co potřebovali, maminka tušila, že tatínek bude dělat hlouposti. A taky, že začal, koupil si anglické šaty, chodil se stříhat u jednoho z nejlepších holičů a k dovršení všeho si koupil americký vůz, Buick, i když ani neuměl řídit, museli si najmout řidiče. Jednou ho tatínek přemluvil, ať chvíli řídí on a tak se strefil panu prezidentovi do zelených vrat. Korálek se to dozvěděl, tak ho popichoval. Tatínek ho měl čím dál méně rád. I přesto, že tatínek byl nejlepší v prodeji, byl stále jenom cesťák a paní Irma ve své vila na Ořechovce si stále žila jak v klícce. Tatínek prodal ledničky a vysavače každému, dokonce i dvě si koupil Edvard Beneš. Na pražském vzorkovém veletrhu přišel malíř Vratislav Nechleba za tatínkem, že by chtěl ledničku, ať se k němu staví do ateliéru. Nechleba byl vyhlášený malíř, jen ho znát znamenalo postoupit na společenském žebříčku, natož se s ním spřátelit – kór když přátelství neuzavíral jen tak s někým – tatínek vůbec nic z toho netušil. Přišel za ním do ateliéru, spatřil spoustu obrazů, byl uchvácen. Tatínek si pana profesora získal a ten mu hned hlásil, že chce dvě ledničky.