Smrt krásných srnců

Prošek tu hlavu srnce vypreparoval a pověsil si ji nad dveře chalupy, i když to bylo proti jeho zásadám, lesníkům tvrdil, že to paroží dostal z Alp. Svým dětem a vnoučatům vyprávěl, že lov srnce byl daleko nebezpečnější než lovy na dravou zvěř v Africe. Sliboval, že jim to jednou všechno poví – to se nestalo. Prošek zemřel po válce. Když přijel Ota na pohřeb, tak nepohřbíval jen svého strejdu Proška, pohřbíval celé své dětství – anglická meruna, studené podmáslí, nakládané ryby a srnčí, pes Holan, pražské buřty a gramofonová desky Tisíc mil, to vše bylo v rakvi s Proškem.

4. Kapři pro wehrmacht

Na začátku okupace vzali tatínkovi buštěhradský rybník, těžce to nesl. Ota vzpomíná, jak tatínek chodil v dobách míru podél rybníka, a krmil své kapry jako slepice žemlemi. Za poslední peníze před válkou koupil tatínek českou bystu, s tou a nábytkem se pak stěhovali z Prahy na Buštěhrad, kde měl tatínek své rodné hnízdo a svůj jediný rybník, který mu právě vzali.

Tatínek a bráškové pracovali na kladenské šachtě, i přesto, že měli málo jídla, stále chodil tatínek ke svému rybníku a házel kaprům žemle. Okupace byla zlá, v Buštěhradě snad ještě horší, zkáza Lidic zasáhla celý svět – jenže Buštěhrad viděl Lidice přes kopec hořet, měli tam známí, kamarády…Také chodili Němci na prohlídky, maminka musela chodit pracovat na lidické pole a vracela se často uplakaná, protože na hrobech rostla z krve těl zabitých velká hustá tráva. Tatínka vypálení Lidic velmi sebralo, přestal chodit k rybníku – nevěřil, že by někdy byl zase jeho. V tu dobu museli i bráškové do koncentráku. Zbyli jen tři – Ota chodil do vesnic obstarávat jídlo, bylo mu dvanáct. Moc toho domů nepřinesl, i když se velice snažil, maminka ho stejně vždy pochválila. Tatínka před Vánoci povolali do koncentračního tábora, v tu dobu se jim špatně vedlo. Do toho přijelo gestapo, které mělo rádo, když mohlo Židy ponižovat, prohlíželi dům odzdola až nahoru, když objevili bystu. Tatínek ji musel sám vzít a hodit z výšky dolů a pak ji musel sám kousek po kousku rozbít sekerou. Němci odešli, druhý den zjistili, že měli ještě štěstí – tihle Němci v ten den vystříleli dvě židovské rodiny. Udělali si předčasný Štědrý večer, ráno měl tatínek odjet.

V noci tatínek vzbudil Otu a šli k rybníku. Vysekali díry a vylovili si svoje kapry. Ota se bál, že je chytí, tatínkovi už to bylo jedno – nemohl odejít a nechat Němcům svoje kapry. Kapři byli doma úplně ve všem. K ránu byli promrzlí až na kost, ale ukradli si vlastní kapry. Ráno doprovodili tatínka na autobus do Prahy. V Otových očích vyrostl za tu noc o ohromný kus, i když měl teď zrovna svěšené ramena. Ještě ten den vyměňovala maminka s Otou kapry za jídlo – zrovna byly Vánoce. Příští rok byl výlov, mezi rybáři se míhaly uniformy wehrmachtu.