Stylistický prostředek

Existují i zosobnění jevů či institucí v podobě nějaké imaginární postavy, která je má symbolizovat. Příkladem obecně rozšířené personifikace tohoto typu je zobrazování spravedlnosti jakožto ženy se zavázanýma očima a mečem v jedné a váhami v druhé ruce (i když zde mohou být spory o to, proč má oči zavázané), strýčka Sama coby Americké armády, dvojhlavého orla coby symbolu Ruska a podobně.

Přirovnání je pojmenování na základě srovnání, podobnosti dvou subjektů. Působí jako oživení projevu: otevírá široké pole lidské představivosti a činí náš projev mnohem rozmanitější a zajímavější.[1]

Přirovnání v češtině

Přirovnání se nejčastěji tvoří pomocí částice jako:

• „je chytrý jako liška“

• „bystrý jako rys“

• „starý jako Metuzalém'

Existuje však mnoho jiných způsobů jak přirovnání vytvářet:

• za – má sílu za koně

• komparativ + než - má se hůře než pes

• komparativ bez předložky – má se hůře psa

• nad, přes – je chytrý nad lišku

• označení pomocí metafor - baba, tele, křeček

Přirovnání často pracují s nadsázkou, mají velmi zesílený význam: chováš se jako blázen, pálí to jako oheň. Význam přirovnávacího slova tak může být poměrně nezřetelný - flek jako Brno (tj. velký jako Brno), pálí jako čert (snad proto, že čert žije v pekle?), rýma jako hrom (hlučná, silná jako hrom). Někdy může docházet až k úplné desémantizaci (ztrátě významu) a přirovnání zůstává pouze zveličovací, zdůrazňovací, expresivní smysl - přirovnání jako prase, jako sviňa apod. lze spojit prakticky s jakýmkoli výrazem: díra jako prase, opilý jako prase, bolest jako prase atd.

Podobenství (též parabola, z řeckého parabolé = přirovnání, podobenství) je forma alegorie. Spočívá ve vyjádření obecné myšlenky, životní moudrosti, mravního ponaučení apod. na základě podobného (resp. vzorového) výjevu či příběhu. Řadu podobenství můžeme najít v Bibli, velice známá jsou Ježíšova podobenství z Nového zákona.

Synekdocha (řecky syn-ek-doché, sdílená, spolu míněná část) je jazyková či rétorická figura, při níž je název celku použit pro označení části nebo naopak název části pro označení celku. Například „noční nebe zářilo“ místo hvězdy svítily nebo „pod rodnou střechu“ místo domů.

Synekdocha patří mezi tropy a blízce souvisí s metonymií, takže se někdy pokládá za její zvláštní případ. Při přesnějším rozlišování je synekdocha použití názvu části pro celek nebo opačně, použití nadřazeného nebo podřazeného pojmu, kdežto metonymie předpokládá myšlenkové nebo věcné spojení mezi oběma názvy a metafora znamená použití nepříbuzného pojmu z jiné oblasti.

Typy synekdochy

Celek místo části:

• „Celé město bylo na nohou“ místo „všichni lidé ve městě“

• „Otevřete! Policie! “ místo „Otevřete, tady policista! “

• „Praha vyhlásila stav pohotovosti. “ místo „Hygienická stanice vyhlásila stav pohotovosti pro Prahu. “