Stylistický prostředek

Dubitatio

Předstírání slovní nemohoucnosti.

Vzniklé hromaděním

Hromadění hlásek

Aliterace

Opakování téže hlásky (skupiny hlásek) na začátku dvou nebo více sousedních slov (či spojení).

Paronomázie

Hromadění týchž morfémů (kořenů, kmenů slov), které nemusí být významově příbuzné.

Příklad: Skleničko ty skleněná.

Figura etymologova

Spojení slova s jeho odvozeninou.

Příklad: podvedený podvodník

Hromadění slov

Anafora

Opakování téhož slova nebo skupiny slov na začátku sousledných veršů, vět, nebo částí vět.

Funkce: zdůraznění (naléhavost, gradace), rytmus.

Příklad: Ach moře......./ Ach moře....

Epifora

Opakování týchž slov na konci veršů nebo vět.

Funkce: umocnění významu opakovaného výrazu.

Příklad: Co to máš na té tkaničce / na krku, na té tkaničce? (Erben)

Epanastrofa

Opakování téhož slova na konci předešlého a na začátku následujícího verše.

Funkce: zesílení kompoziční návaznosti, významové zatížení a vystupňování detailu.

Epizeuxis

Opakování téhož slova nebo skupiny slov v jednom verši (větě), a to buď bezprostředně za sebou, nebo po vložení jiného slova.

Funkce: zvyšuje zvukovou působivost věty, akcentuje význam opakovaného celku.

Enumerace

Výčet

Příklad: I tys poznal žalost smutek stesk a lásku (Vítězslav Nezval)

Hromadění celých struktur

Paralelismus

Opakování stejných nebo podobných syntaktických konstrukcí

Chiasmus

Kombinace paralelismu a inverze, vzniká opačný slovosled (typicky ABBA)

Příklad: Umění je dlouhé, krátký je život náš.

Hromadění významů

Pleonasmus

Užití více slov stejného nebo blízkého významu k označení jediné skutečnosti.

Příklad: modrý blankyt, slyšeti ušima

Tautologie

Rozvedení téhož sdělení dvěma synonymními výrazy.

Příklad: položivot a polosmrt

Amplifikace

Rozšíření výpovědi tím, že se táž věc opakuje z několika hledisek.

Hyperbola

Nadsázka, vědomé přehánění.

Příklad: Liane! Ten stydlivý, vyděšený bledočervený anděl!

Litotes

Zmírnění výrazu tím, že se neguje jeho opak.

Příklad: Není to špatné.

Gradace

Uspořádání slov nebo slovních spojení blízkého významu od nejslabšího k nejsilnějšímu (klimax) nebo opačně (antiklimax).

Příklad klimaxu: Tys vrchol blaha, štěstí, plesu, slávy. (Vrchlický)

TROPY

Jako trop, tropus (zástupek) se označuje úmyslné užití jazykového prvku (zpravidla slova) ve vedlejším, odvozeném, obrazném významu. Cílem tropu je vyjádřit podobnost označovaného (denotátu) s věcí nebo vztahem, které označuje základní význam jazykového prvku. Trop je tedy přímým přivoláním konotace, tedy asociativní významové složky. Výraz trop pochází z latinského tropus a řeckého tropos ze slovesa trepo = obracím, měním. Termín tropy je dnes na ústupu, používá se označení básnické obrazy, figurativní výrazy nebo metafory (v širším smyslu).[1]