Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Čelakovský je rodákem ze Strakonic, vysokoškolská studia filozofie nedokončil. Později působil jako profesor slavistiky na

univerzitě ve Vratislavi a ke konci života v Praze. Kromě vlastní tvorby byl výborným překladatelem, zejména z literatury německé a
anglické.
literární dílo
Ohlas písní ruských (1829) - jádrem sbírky jsou epické básně o ruských bohatýrech, jak je autor poznal v ruských středověkých zpěvech
(byliny). V této oslavě hrdinství a síly jsou některá jména bohatýrů převzata z bylin (Ilja Muromec, Čurila Plenkovič), některá jsou
Čelakovským vymyšlena (Ilja Volžanín). Sbírka je charakteristická rusismy, častým užíváním paralel a přirovnání.
Ohlas písní českých (1839) - tato sbírka je lyričtější a písňovější. Dominuje tematika milostná, ale setkáme se zde i se satirickými básněmi.
Z této sbírky pochází slavná balada (jako jedna z mála epických skladeb) Toman a lesní panna. Je třeba dodat, že už v době vydání
Čelakovských Ohlasů, zejména českých, se objevily názory, že tento typ poezie stojí již stranou hlavního proudu literárního úsilí a že se
vlastně jedná o parodii. Tím spíše, že ve stejné době již existovala subjektivně laděná poezie jiných slavných autorů (Mácha).
další sbírky - Smíšené básně, Růže stolistá (v obou sbírkách je ceněna zejména lyrika)
činnost sběratelská

Velikou hodnotu má činnost národopisná - Čelakovský od gymnaziálních let zabýval studiem slovanských a českých písni a

přísloví. Výsledkem této více než třicetileté sběratelské činnosti je soubor Mudrosloví národu slovanského v příslovích (1852), který
obsahuje asi 15 000 čísel. České a slovanské písně jsou ve třísvazkovém sborníku Slovanské národní písně.

Próza národního obrození

Próza národního obrození neměla takový význam jako poezie, můžeme dokonce konstatovat, že hrála spíše podřadnou úlohu. V

počátcích plnila funkci zábavnou a lidovýchovnou, a tak se setkáváme s hojně vydávanými tzv. knížkami lidového čtení, jež měly obdobný
ráz jako jarmareční písně (povídky o Griseldě, Bruncvíkovi, Enšpíglovi atd.). Kromě toho Jsou pěstovány povídky rytířské, povídky
blízké pověstem, vydávají se staré cestopisy.

Teprve s počátkem 19. století se objevují drobné prózy sentimentálního charakteru, hned vzápětí registrujeme prózy historické

či s námětem ze současnosti. Souhrnně lze ale říci, že próza celá desetiletí tápala a teprve kolem poloviny 19. století dosáhla jisté umělecké
úrovně.

význačnější prozaici počátků národního obrození
Prokop ŠEDIVÝ (1764 - 1810) - povídka České Amazonky aneb Dívčí boj v Čechách pod správou rekyně Vlasty (první výraznější
prozaické dílo národního obrození).
Václav Kliment KLICPERA (1792 - 1859) - historická povídka Točník.
Josef LINDA (1789 - 1834) - historická povídka Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav.
Jan Jindřich MAREK (1803 - 1853) - autor historických povídek.
Prokop CHOCHOLOUŠEK (1819 - 1864) - vynikající historické povídky, jsou vrcholem této fáze národního obrození. Nejznámější
povídky - Templáři v Čechách, Křižáci či Dcera Otakarova.