Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Jako zajímavost lze uvést, že Klicpera ve svých veselohrách často využíval techniky „kukleni". Ta spočívá v tom, že postavy se

vydávají za něco, čím nejsou, nebo jsou pokládány za někoho, kým nejsou (například Hadrián z Římsů).
historické hry (byly většinou zpracovávány na základě pověstí či kronik) - Jan za chrta dán, Blaník, Loketský zvon
veselohry - Veselohra na mostě, Hadrián z Římsů, Divotvorný klobouk, Rohovin Čtverrohý
historické povídky - například Točník (v této oblasti své tvorby byl Klicpera silně ovlivněn svým vzorem W. Scottem)

Z počátků národního obrození je známé a zejména slavné jméno Matěje KOPECKÉHO (zemřel 1847), který byl asi nejvýznamnějším
představitelem divadla loutkového (nejčastějším repertoárem byly zahraniční látky - Faust, don Juan - tehdy také čteno don Šajn, o Jenovefě).

Poezie národního obrození

Charakter české poezie počátků národního obrození byl určován především dvěma básnickými školami:

THÁMOVCI

Jedná se o družinu básníků, kteří se soustředili kolem almanachu Básně v řeči vázané (1785). Tento almanach, jehož vůdčí

osobností, jak sám název vypovídá, byl Václav THÁM (1765 - 1816), měl ve své době zásadní význam. Nezapomeňme, že do té doby
byla česká veršovaná tvorba omezena jen na kramářské písně, písmáckou tradici či nedostatečné rozvinutou píseň duchovní. Hlavní přínos
thámovců tedy spočíval v následujících skutečnostech.

•

Thámovci se snažili dokázat, že češtinou lze recitovat jakýkoliv umělecký text.

•

Oživili starou českou básnickou tradici - proto obrátili svou pozornost například k českému humanismu a velká část textů v almanachu
tedy pocházela od tvůrců této doby (Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic či Šimon Lomnický z
Budče). Nejvíce místa však bylo v almanachu věnováno autorovi Felixi Kadlinskému.

•

Thámovci přinášejí svými překlady do českého prostředí německou rokokovou anakreontiku. Je zcela zřejmé, že anakreontika nemohla
svou tematickou omezeností plnit náročnější „veršotepecké" úkoly, ale na druhou stranu právě tento druh poezie (a ještě thámovské
epigramy) sloužily jako určitý druh jazykového cvičení. Vždyť jsme v době, kdy se teprve ověřovala schopnost české řeči.

•

Z hlediska výstavby verše byli thámovci v drtivé většině zastánci tzv. sylabismu.

další představitelé Thámovců - Jan Jaromír DLABAČ, Václav STACH, Václav Matěj KRAMERIUS

PUCHMAJEROVCI

Toto je označení pro básnickou družinu, jež se soustředila kolem Antonína Jaroslava PUCHMAJERA (1769, - 1820). Bylo

postupně vydáno 5 almanachů, z nichž ty první dva se jmenovaly Sebrání básní a zpěvů (1795 a 1797) a další 3 svazky Nové básně (1798
až 1814).

•

Puchmajerova básnická škola neměla žádný pevný společný program, jejich prioritní snahou bylo povznést úroveň českého básnictví.