Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

1809 - Tímto rokem došlo na čas k velkému útlumu českých představení ve všech divadlech.
1812 - Od tohoto data až do roku 1862 se opět hrála česká představení na půdě německého Stavovského divadla (od roku 1824
dokonce systematicky a hlavně často). Ve Stavovském divadle se divadelní život točil kolem dvou osobností, a to kolem Jana
Nepomuka Štěpánka a Václava Klimenta Klicpery, z nichž zejména ten druhý měl jako autor podstatný význam pro vývoj českého
divadla.
1826 - Premiéra první české novodobé opery Dráteník od Františka Škroupa (libreto napsal J. K. Chmelenský).

Každého asi napadne, jaké hry se vlastně na úplném počátku národního obrození hrály. Na prvním místě je třeba jmenovat

vlastenecké historické hry. Volba námětů z našich dějin byla celkem logickým důsledkem všeobecné snahy posilovat národní cítění.
Současně byly mezi obecenstvem oblíbené frašky, jež povětšinou námětově čerpaly z lidového prostředí. A do třetice se můžeme setkat již
s prvními překlady slavných světových dramat – například ve skupině kolem Tháma se objevila Shakespearova či Schillerova dramata.
Pokud se budeme ptát na uměleckou hodnotu tehdejších frašek či historických her, měli bychom přimhouřit obě oči a být velice tolerantní…

Teprve s příchodem Štěpánka, a především Klicpery se ve 20. letech 19. století česká dramatická tvorba vymanila z plenek a i

díky profesionalizaci souboru mohlo české divadlo konkurovat německému. Historická dramata, veselohry a rytířské hry již mohly
předstoupit před náročnějšího diváka.
osobnosti českého divadelnictví
Václav TRÁM (1765 - 1816) - jedna z velkých postav počátků českého divadla. Z toho, co dnes víme, lze usuzovat, přinejmenším každá
třetí hra na konci 18. století byla autorským, překladatelským či upravovatelským díle Thámovým. Dle literatury měl takto Thám
„poznamenat" téměř 200 her. Protože tiskem vyšly pouze 3 práce tohoto autora, ostatní dramatické texty známe jen z názvů.
historické hry - Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka, Kutnohorský havíři
Karel Ignác TRÁM (1763 - 1816) - starší bratr Václava, oproti svému umělecky tvořivému sourozenci byl spíše jazykovým rádcem a
jakýmsi ideovým vůdcem divadelníků v Boudě. Ačkoliv obohatil české divadlo pouze 3 překlady, jedná se o díla umělecky i jazykově
nejzávažnější - například Loupežníci (Schiller) a Makbeth (Shakespeare). Kromě toho je Karel Ignác Thám autorem prvního německo-
českého slovníku a vůbec první česky psané tzv. obrany rodného jazyka (Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům).
Prokop ŠEDIVÝ - autor dvou frašek z městského prostředí Masné krámy a Pražští sládci
Jan Nepomuk ŠTĚPÁNEK (1783 - 1844) - dramaturg a také spoluředitel Stavovského divadla, který byl sice dobrým organizátorem, ale
nevýrazným dramatikem. Štěpánkova nesnášenlivost a zřejmě i ješitnost ve vztahu ke Klicperovi po určitý čas negativně ovlivňovaly
českou činohru. Psal zejména frašky a milostné příběhy, za zmínku stojí veselohra Čech a Němec.
Václav Kliment KLICPERA (1792 - 1859) - jednoznačně nejnadanější dramatik své doby, což dokazuje skutečnost, že některé jeho hry
se i dnes objevují v repertoárech divadel. Tento rodák z Chlumce nad Cidlinou byl gymnaziálním profesorem v Hradci Králové a posléze
v Praze a i dnes jsou na něj východní Čechy právem hrdé. Klicpera byl nadán obdivuhodnou fantazií, byl současně velice bystrým
pozorovatelem života, navíc měl smysl pro svěží humor a satiru (dokázal se už vysmál různým podobám „vlastenectví"). Ačkoliv jeho
talent nestačil na to, aby se stal tvůrcem skutečné tragédie (a zeba ani nechtěl), jeho veselohry a historické hry připravily velice kultivované
a inspirativní prostředí pro další dramatiky 19. století.
dramatické dílo