Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

slovníček pojmů
blankvers (z francouzského blanc vers = bílý verš, někdy též zvaný čistý verš) - jedná se o nerýmovaný pětistopý jamb, jenž se v různých
obměnách stal nejčastější veršovanou formou nejen Shakespeara, ale stal se dokonce typickým anglickým veršem dramatickým i epickým.
Důležité je, že blankvers nepřinášel na jeviště jen jazyk nejvyšších dvorských vrstev, ale že jím zaznívá i hovorová řeč celého anglického
národa až po řemeslníky, vojáky, sluhy či postavy z londýnského podsvětí.
esej (z francouzského essayer = zkoušet). Jedná se o druh umělecké prózy, jakousi stať či rozpravu, která se zaobírá filozofickými, uměleckými,
vědeckými či jinými společensky aktuálními problémy. Daná problematika však není vyčerpána úplně, úkolem eseje není jít do hloubky.
Důležitým charakteristickým rysem eseje je uvědomělá subjektivita pojetí. Esej tak v sobě kombinuje rysy textu vědeckého a uměleckého.
francouzská balada (též Villonova balada) - jedná se o útvar středověké lyriky, který měl 3 strofy o 7 až 12 verších, poslední, čtvrtá strofa
(nazývaná také poslání), měla většinou poloviční počet veršů. Tato poslední strofa byla uzavřena veršem, který se refrénovitě opakoval na
konci každé strofy.
novela (z italského novella = novinka). Jedná se o krátký prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru. Charakteristickým rysem je reálné
ztvárnění skutečnosti. Novela se vyvinula z ústního lidového vyprávění a položila základy k novodobému románu.
sonet (z italského *sonetto = jemný zvuk). Jedná se o žánr lyrické poezie, který má 14 veršů, obvykle ve 4 strofách (slokách). První dvě sloky
jsou kvartety (čtyřverší), další dvě tercety (trojverší).

RENESANCE A HUMANISMUS U NÁS

Je nutno hned v úvodu přiznat, že nebýt husitů, možná by se o české renesanci dnes hovořilo po boku italské či španělské. Jen a

jen husitům můžeme poděkovat že se na více než 100 let zastavil přirozený kulturní vývoj a že renesance čekala kdesi za dveřmi státu, až
k nám bude moci proklouznout.

I tak se ale u nás potom střetávala s dohasínající, leč živou husitskou náboženskou ideologií, s pozdním gotickým dogmatismem

a s nedůvěrou. Vznikla tak specifická forma nové kultury, která je mnohdy, avšak nepřesně nazývána ,,českou renesancí". Tedy prolínání
mnohých rysů z gotiky s nesmělým renesančním nástupem, to je podoba české kultury na přelomu 15. s 16. století.

Výše zmíněné řádky jsou dostatečným objasněním toho, proč se v našem prostředí v souvislosti s literaturou 16. století neříká

česká renesanční literatura, ale český humanismus. Právě humanismus jakožto jedna ze složek celého bohatého spektra renesančního úsilí
našel v Čechách a na Moravě živnou půdu. Humanisté se stali průkopníci nového světového názoru, soustavně studovali antiku a zejména
se snažili změnit středověký zájem o Boha v zájem o soudobého člověka.