Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

plodnosti autora svědčí skutečnost, že byl schopen složit hru během jediného dne.

V každém případě by Vega již za svého života idolem španělského národa.

Z hlediska tematického najdeme mezi Vegovými díly hry náboženské i mytologické, historické, rytířské, mravoučně i milostné.

Vega psal takt hry, jimž se někdy říká komedie pláště a dýky (dle tehdejšího oblečení šlechticů a měšťanů). Tento žánr španělského dramatu
v 17. století se vyznačuje dynamickým dějem, dominují v něm intriky a řeší se v něm zejména citové a morální konflikty, zejména rodinná
čest, láska a žárlivost.

literární dílo
Fuente Ovejuna [fuente ovechuna] - vrcholné drama, u nás rovněž známé pod jménem Ovčí pramen. Námět pro tuto hru byl čerpán z
národních dějin.

Hrdinou dramatu je zde vlastně španělská vesnice Fuente Ovejuna, která povstane proti tyranovi. Tím je místní komtur (hodnostář rytířského
řádu), jenž zneužívá svou moc, znásilňuje vesnická děvčata a ponižuje sedláky. Vesnice povstane, tyrana zabije, a když vrchnost zjišťuje
pachatele a chce mučením dohnat vesničany k jeho prozrazení, místo konkrétního jména odpovídá každý Fuente Ovejuna. Je tak znemožněno
vykonat jakýkoliv trest.

další hry - Zahradníkův pes, Učitel tance, Vzbouření v blázinci

Tirso de MOLINA [tyrso de molina] (1584 - 1648) - dramatik, přímý pokračovatel Lope de Vegy. Je autorem téměř 400 her, z nichž se
zachovalo přibližně 50. Do světového divadelnictví se zapsal především tím, že uvedl na scénu postavu Dona Juana (ve hře Sevillský
svůdce a kamenný most).

ANGLICKÁ RENESANCE

Geoffrey CHAUCER [džefri čósr] (asi 1340 - 1400) - může se klidně říci, že s tímto prvním velkým anglickým básníkem vstoupila na
ostrovy renesance. Někdy se dokonce nadneseně píše, že Chaucer je posledním básníkem středověku a prvním básníkem novověku. Jako
diplomat v královských službách se Chaucer dostal až do Florencie, kde se pravděpodobně osobně setkal s italskými umělci Boccacciem
a Petrarcou. Není divu, že takovéto kontakty ovlivnily umělcovu tvorbu. Chaucerovo dílo má již rysy realistického pohledu na svět, oplývá
humorem a je prodchnuto láskou k lidem a k přírodě.
Canterburské povídky (1387 - 1400) - cyklus povídek.

Příběhy, jež se odehrávají v tomto cyklu 24 veršovaných i prozaických povídek, si pro ukrácení dlouhé chvíle vyprávějí poutníci k
hrobu sv. Tomáše (v starobylém městě Canterbury). Pestrá společnost je zastoupena například rytířem, jeptiškou, mnichem, doktorem,
kupcem, mlynářem či kuchařem. Jakýmsi duchem poutníků je rozšafný hostinský, jenž má nakonec posoudit, která z příhod (každý
poutník musel vyprávět dvě cestou tam a dvě cestou nazpět) byla nejlepší. Vyprávěné příhody jsou vskutku pestré -milostné,
legendistické, pohádkové, mytologické či lidové. Především jsou ale živé, humorné, mnohdy ironické, postavy si někdy vzájemně
zasahují do vyprávění, některé dialogy vyúsťují až v hádku.