Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Právě proto, že v knize je zastáván požadavek nezávislosti politiky na etice a náboženství, můžeme se občas setkat s pojmem
„machiavelismus“ (zásada „účel světí prostředky" je často připisovaná jezuitům, ale ve skutečnosti je jejím autorem právě Machiavelli).
Mandragora (1520) - komedie, nejvýznamnější dílo renesanční italské dramatiky. Mandragora je ostrou společenskou satirou, která
(obdobně jako Dekameron) popírá církevní učení o světě jako slzavém údolí a naopak preferuje víru ve zcela nový život, jeho krásu a
přirozenost.
Děj komedie je celkem jednoduchý. Starý zámožný advokát Mikula z Florencie chce mít dědice, avšak v tomto směru je neschopný. Do jeho
mladičké a počestné ženy Lukrecie se zamiluje mladý kupec Kallimach, jenž využívá advokátovy bezmezné víry v moc šarlatánů a mastičkářů.
Nabídne Mikulovi pro jeho ženu nápoj z tajemného kořene mandragory, jenž má opět navrátit plodnost. Problém je však v tom, že kdo stráví s
ženou první noc po vypití nápoje, zemře. Toho se advokát samozřejmě obává, a tak souhlasí, aby se s Lukrecií vyspal neznámý tulák. Oním
tulákem však není nikdo jiný než sám Kallimach - to vše se děje za vydatné pomoci kupcem uplacených kompliců. Vše proběhne tak, jak si
Kallimach naplánoval a v závěru komedie jsou spokojeni všichni - starý advokát bude mít dědice (ale i parohy), mladé manželce se nevěra
zalíbí a získává trvalého domácího přítele a v neposlední řadě jsou spokojeni i zaplacení komplicové.
Mandragora je svým způsobem příznačná hra své doby - ačkoliv mladý podvodný šlechtic jedná amorálně, je právo jedince na
co nejpestřejší využití života hodnoceno více než práva sice formálně posvěceného, ale nefunkčního manželství. Machiavelli rovněž
zesměšnil středověkou pověrčivost a víru v zázraky, stejně tak prodejnost a neřestnost mnišstva.
Mandragora je typickým příkladem tzv. commedie erudita (vzdělané komedie). Je v mnoha ohledech propracovanější než
pozdější improvizovaná commedia dell' arte.
Ludovico ARIOSTO [ludovíko arjosto] (1474 - 1533) - italský básník, autor slavného rytířského eposu Zuřivý Roland (1516). Tradiční
lidová látka, tedy pověst o rytířích z doby Karla Velikého a boj proti Saracénům, byla zpracována zcela v renesančním duchu. Postavy
eposu mají s původními hrdiny středověkých pověstí společná jména, ale myslí a jednají již jako lidé nové renesanční společnosti.
Hrdinou je rytíř Roland, který se osudově zamiluje do princezny Angeliky. Tato láska jej odvádí od povinností křesťanského rytíře a způsobuje
jeho pomatenost. Současně ale hrozí, že bez Rolanda ztratí císař Karel Francii. Vše nakonec končí okamžikem, kdy je z Měsíce přinesena
nádobka s Rolandovým rozumem - uzdravený rytíř může opět stát v čele vojsk.