Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Torquato TASSO [torkváto tasso] (1544 - 1595) - autor pozdní renesance, jehož nejslavnějším dílem je nábožensko-hrdinský epos
Osvobozený Jeruzalém (1580), v němž jsou vylíčeny osudy účastníků první křižácké výpravy. Epos je piný kouzel, pekelných mocností
a jiných nadpřirozených motivů.
Epos Osvobozený Jeruzalém vznikal celkem komplikovaně - Tasso text neustále opravoval, protože byl stíhán trvalými
pochybnostmi o svém díle. Zcela očividná zde byla souvislost s postupující duševní chorobou, která nakonec vyústila v šílenství a v
osmiletou hospitalizaci ve špitálu. Ještě předtím však Tasso předložil dílo k posouzení inkvizičnímu tribunálu a sám se obžaloval z bludů
a nevěry. Dodnes jsou osudy tohoto básníka opředeny záhadou.
FRANCOUZSKÁ RENESANCE A JEJÍ PŘEDCHŮDCI
Francois VILLON [fransua vijon] (asi 1431 - po 1463) - vlastním jménem Francois de Montcorbier. Villon se díky svým životním osudům
stal jednou z nejslavnějších literárních osobností světa a zcela právem se o něm hovoří jako o prvním prokletém básníkovi.
Villon byl vychováván v rodině příbuzného, bohatého a vzdělaného kněze (právě po tomto adoptivním otci získal své nové příjmení),
který nechal chlapce vystudovat pařížskou Sorbonu. Villon však žil především bouřlivým bohémským životem a stal se z něho rváč, tulák a zloděj
pařížského podsvětí. Často ušel trestu jen díky protekčním zásahům svých vlivných přátel. Roku 1455 zabil Villon kněze (pravděpodobně soka v
lásce), utekl na venkov a o rok později byl omilostněn. Nadále se toulal, byl souzen za krádež a výtržnosti, aby byl nakonec roku 1462 odsouzen
jako nepolepšitelný k smrti oběšením. Tento trest byl po odvolání změněn na 10 let vyhnanství z Paříže - další osudy Villona jsou zahaleny
tajemstvím.
literární dílo
Odkaz (1456) - rovněž nazýván Malý testament, sbírka básní ironického a satirického obsahu.
Závěť (1462) - toto nejvýznamnější dílo pozdní středověké poezie je rovněž nazýváno Velký testament. Z hlediska tematického je Závěť
rozmanitá - obsahuje nejen písně nábožné, ale i dvorskou poezii a „bláznivé" písně, to vše z prostředí pařížského podsvětí, hospod, ale i
paláců. Do básní se promítá autorova trpká životní zkušenost, zamýšlí se nad svým pohnutým osudem. Příznačné je, že Villon se vysmívá
celé společnosti i sobě samému - své hříšné skutky omlouvá chudobou a nepřízní osudu. Asi 15 básní sbírky, jež jsou pojaty jako věcné
odkazy jednotlivým osobám, je psáno formou tzv. francouzské balady.
Ačkoliv je Villon ještě básníkem středověku, svou touhou po životě, byť i krušném, svou upřímností a svým odporem k askezi a
mystice patří již plně nastupující renesanci.
Francois RABELAISE [fransua rablé] (1494 - 1553) - francouzský spisovatel a lékař. Po studiích se sice stal nejprve knězem, ale nakonec
po dalším studiu medicíny vykonával lékařské povolání. Kromě toho se věnoval filozofii, archeologii, studiu starých jazyků a mnoha
přírodním vědám.