Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Děj Božské komedie začíná v temném hvozdu (což je alegorie světa), v němž básník zabloudil a kde je ohrožován třemi šelmami
(Smyslnost, Pýcha, Lakomství). Zemřelá milenka Beatrice mu posílá průvodce, básníka Vergilia, s nímž potom básník prochází nejprve Peklem
a potom Očistcem. Dante se v Pekle setkává s řadou známých, přátel i odpůrců, s vladaři, filozofy i teology a vede s nimi dialog. Na konci
pouti Očistcem, jenž má podobu ostrova s velkou horou, se básníka ujímá Beatrice, protože Vergilius jakožto pohan nesmí vstoupit do rajských
končin. Celá pouť básníka vrcholí závěrečnou oslavou Beatrice a božské autority.

co bychom měli o Božské komedii vědět

• Božská komedie je alegorií poutě duše, člověka i celého lidstva ke spáse a k Bohu. Zašifrovanou formou se umělec vyjadřuje k

dobovým politickým problémům i k různým svárům v dějinách lidstva od biblických mýtů po Dantovu přítomnost.

• Dílo se původně jmenovalo jen „komedie" - ve středověku tak byla označována všechna díla, jež končila spásou, nikoliv

zatracením duše. Teprve Boccaccio vymyslel přídomek „božská", který se stal ale definitivní součástí názvu až v polovině 16.
století.

• Božská komedie obsahuje 3 oddíly, v každé částí je 33 zpěvů, básníka ohrožují 3 šelmy, má celkem 3 průvodce - toto využívání

tzv. trichotomie je příznačné pro středověkou literaturu.

• Středověkému chápání rovněž odpovídá představa o dualismu těla a duše.
• Láska k Beatrici je v díle natolik silná, že se obraz milované dívky postupně zcela spiritualizuje - Beatrice se metamorfuje do

téměř zbožštělé podoby a stává se z ní ideál lidské a božské dokonalosti.

• Právě vášnivou láskou k Beatrici, ale také k vlasti a již výše zmíněným obdivem k antické vzdělanosti získává Božská komedie

jíž novověké rysy.

• Motiv putování měl vliv na další díla a autory naší i světové literatury - Komenský, Milton, Kollár atd.
další dílo - O monarchii (1313) - politický traktát, v němž je vyzdvihována univerzální císařská moc nezávislá na Papeži.

Francesco PETRARCA [frančesko petrarka] (1304 - 1374) - italský básník, prozaik a myslitel, stejně jako Dante pocházel z Florencie a
stejné jako on byl vypovězen z politických důvodů z města. Studoval právo a ve francouzském Avignonu, kde pobýval ve vyhnanství, byl
vysvěcen na kněze. Zde se také setkal se šlechtičnou Laurou, která se stala inspirátorkou Petrarcovy milostné poezie.
literární dílo
Zpěvník (u nás také známý jako Sonety pro Lauru) - stěžejní básnické dílo rané italské renesance, které se stalo po několik staletí vzorem
evropské lyriky. Zpěvník, jenž se členi na dva celky (Za Lauřina života, Po Lauřině smrti), obsahuje celkem 366 básní, z čehož je 317
psáno formou sonetu. Až na výjimky se jedná o milostnou tematiku - básně jsou výrazem nenaplněně lásky k Lauře. Právě onen hluboký
cit, zobrazeni chvilkových nálad a dojmů, intenzivní a upřímný prožitek, to jsou již atributy typicky renesanční touhy po plnohodnotném
a ničím nesvazovaném životě. I tak lze ale v díle cítit střetávání dvou světů - ona nespoutanost naráží na středověkou, scholastickými a
křesťanskými dogmaty svazovanou morálku.
další dílo - epos Afrika, historické a filozofující spisy (O samotářském životě), životopisy slavných Římanů

Giovanni BOCCACCIO [džovany bokačo] (1313 - 1375) - italský renesanční novelista a epik, který se natrvalo zapsal do světového
kulturního dědictví knihou Dekameron.
Boccaccio se narodil jako syn florentského obchodníka a díky přísnému otci a zlé maceše prožil tvrdé dětství. Vystudoval sice práva, ale studium
bylo pro něj utrpením - ve své pozdější literární tvorbě považoval všechny právníky za hlupáky. Už od mládí psal zábavné příběhy s milostnou
tematikou. Poměrně značně cestoval, rovněž s diplomatickým posláním. Boccaccio se stal osobností, která již byla plně ovlivněna humanismem.
Jako velký odpůrce středověku a mystiky se po celý život věnoval výhradně pozemským věcem a konkrétnímu světu lidi - jeho dílo je typickým
příkladem nové literatury, je proniknuto energickou touhou po životě a všech rozkoších a radostech, které může tento svět člověku poskytnout. Ve
stáří přivedly Boccaccia myšlenky na posmrtnou odplatu ke kritice humanismu a k zavržení vlastních uměleckých děl.
literární dílo
Dekameron (1352) - cyklus sta novel, jedno ze zakladatelských děl světové renesance. Tato sbírka je někdy také nazývána „knihou krve
a rozkoše".