Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Kromě toho je Vavřinec z Březové autorem rozsáhlé latinské skladby, která je ale všeobecně známá pod českým názvem Píseň

o vítězství u Domažlic. V básni je satiricky zobrazen zděšený útěk křižáků.
BUDYŠÍNSKÝ RUKOPIS (okolo 1420) - významný sborník husitských skladeb, jenž je nazván dle místa, kde je uložen (Budyšín
neboli Bautzen v SRN). V souboru jsou texty prozaické i veršované a všechny vyjadřují myšlení radikálních pražanů na prahu 20. let 15.
století. Za autora všech skladeb je všeobecně považován nám již známy Vavřinec z Březové.
Nenechme se zmást, některé sklady rukopisu mají dokonce trojí podobu, a to českou veršovanou a prozaickou, navíc i latinskou
prozaickou. Nejznámější skladby rukopisu jsou veršované:
Žaloba Koruny české - zde je obviněn Zikmund a kostnický koncil, že jsou příčinou nařčení Čechů z kacířství.
Prorok Koruny české - obrací se proti chvatné a protiprávní korunovaci Zikmunda.
Hádání Prahy s Kutnou Horou - téměř 3000 veršů líčí alegorický spor mezi husitskou Prahou a katolickou Kutnou Horou před
Kristovým soudním dvorem. Praha je zde reprezentovaná postavou krásné ženy, kdežto Kutná Hora je logicky představena v podobě
nevzhledné ženy. Závěrečné slovo má ve sporu samotný Kristus, který pochvalně hodnotí počínání Prahy. Hádání bylo pravděpodobně
určeno k hlasitému přednesu na shromážděních v Praze a mělo přesvědčit a získat nerozhodné vzdělance pro husitskou věc.

Rovněž katolická strana nezůstala husitské nic dlužna. Byly skládány písně i satirické a parodické skladby, které útočily na husity. Již
zmíněné Hádání Prahy s Kutnou Horou má svůj katolický protějšek ve skladbě Václav, Havel a Tábor, známé jsou rovněž skladby
O naháčích, o sektě táborské či Nuž, vy Ševci viery pravé.

Petr CHELČICKÝ (asi 1390 - 1460) - ačkoliv máme o tomto jihočeském sedlákovi (patrně) z Chelčic u Vodňan minimum zpráv, jeho
dílo a jeho myšlenky našly odezvu i daleko v cizině. Celý svůj život s výjimkou krátkého pobytu v Praze prožil v jižních Čechách, kde
ve svých traktátech reagoval na aktuální problémy doby. Již v Praze, kde se Chelčický seznámil s narůstajícím husitským hnutím,
odmítal možnost využít násilí pro uskutečnění jakýchkoliv ideálů.
literární dílo
O boji duchovním (okolo 1420) - traktát, v němž Chelčický dává jasně najevo svůj názor na nepřípustnost jakéhokoliv ozbrojeného
boje. Respektuje pouze ,,boj duchovní", jehož cílem je přemáhání vlastních tělesných žádostí. Ostře odsuzuje všechny ,,zabijače“ včetně
husitů. Chelčický velice pohotově odhalil pravé nepřátele ,,boží pravdy" - viděl, že ďábel se usadil především v duších nejvyšších
církevních hodnostářů. Za nejvyšší ctnost pravého křesťana považuje spravedlnost (tedy spravedlivé chování vůči svým bližním a konání
dobrých skutků). ,,Trpělivost, pokora, milosrdenství, tichost, pokojnost, snaživost, opatrnost, věrnost, skrovnost, čistota - to je
spravedlnost". Nelze nevidět, že tímto názorem se Chelčický neliší od oficiálního učení církve, ostatně, celý tento traktát vyznívá v
duchu středověkých církevních výkladů.