Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
• Došlo k podstatnému zlidovění literatury.
• Celá literatura směřovala především k aktuálnímu dění a byla velice kritická – z toho plyne i její přímočarost a absence
uměleckých obrazů.
• Protože ani husitské hnutí nebylo jednolité, ani literatura nebyla jedním kompaktním celkem. K tomu je navíc nutno přičíst i
literaturu protihusitskou.
• Z hlediska slovesných útvarů dominovaly písně kázání, později literatura polemická a řečnická, po stránce formální se do popředí
dostaly traktáty.
Jan HUS (asi 1371 – 1415) – velikán našich národních dějin, kněz, kazatel a spisovatel, hlavní iniciátor snah o radikální proměnu tehdejší
společnosti. Hned v úvodu je ale nutné zdůraznit, že sám Hus neměl v úmyslu rušit stávající řád. Cesta násilí, tedy cesta „revolučních“
proměn mu byla cizí, ostatně, takové řešení by se příčilo jeho víře. Nedělejme proto z Husa revolucionáře.
životní osudy Jana Husa
Jan Hus se narodil v Husinci u Prachatic, vystudoval pražskou univerzitu, kde také začal přednášet. Okolo roku 1400 byl vysvěcen
na kněze, po nějaký čas zastával úřad děkana artistické fakulty a roku 1402 se na několik měsíců stal dokonce rektorem univerzity. Je
zajímavé, že téměř dvě třetiny života byl Hus „jedním z mnoha“. A pak se najednou poslední třetina života změní v hektické drama a
z Husa se stává osobnost doslova světového formátu.
Přesně 14. března 1402 se mistr Jan Hus stal českým kazatelem v nově postavené Betlémské kapli na Starém Městě v Praze.
Přesně v této budově začal své reformátorské dílo, které mělo svůj předobraz v učení oxfordského profesora teologie Jana Viklefa (John
Wycliff). Ten svými myšlenkami ovlivnil Husa natolik, že některá jeho díla mají stejné názvy jako díla Viklefova. Ve stejné době, kdy
začal Hus kázat, probíhala v Čechách doslova občanská válka. Sociální rozdíly se neustále zvětšovaly zvětšovaly, církev se odkláněla od
křesťanských zásad a byla prohnilá korupcí, český král Václav měl konflikty nejen se šlechtou, ale také s arcibiskupem, čím dál více se
projevují neblahé důsledky papežského schizmatu.
Hus během svých kázání deptal nešvary společnosti, a to bez ohledu na postavení. Jeho radikální názory popuzovaly čím dál více
církevní hierarchii, neboť betlémská kázání přitahovala neustále větší okruh posluchačů a Husova kacířská slova o nápravě církve
nacházela velkou odezvu.
Roku 1409 došlo k první odvetě ze strany církve – papež vydal bulu, kterou zakázal kázání mimo farní, klášterní a biskupské
kostely, logicky tedy i v kapli Betlémské. Navíc měly být prozkoumány
Viklefovy spisy a ty kacířské měly být spáleny. Hus se nezalekl, dál bouřil
v Betlémské kapli, a tak následovaly další kroky církve – roku 1411 byl Hus
prohlášen za prokletého odpadlíka, ale reakce lidu byla natolik bouřlivá, že i
samotný král se postavil na stranu Husa. Rozlícený arcibiskup vyhlásil v Praze
interdikt, tj. zákaz všech církevních obřadů bohoslužbami počínaje až po svatby
a pohřby. Tím dostal spor větších rozměrů a nyní se jednalo o konflikt mezi
církevní a státní mocí. Je třeba říci, že samo duchovenstvo se interdiktu zaleklo
a nedodržovalo ho. Jan Hus získal čas, ne však nadlouho.