Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Nová rada – zvířecí veršovaná alegorie (přes 2100 veršů), která popjednává o sněmu 44 zvířat, které dal sezvat mladý král lev, aby mu poradila,
jak má vládnout a jak se má chovat v různých životních situacích. Mnohé rady jsou určeny přímo králi Václavu IV., jiné jsou spíše období
charakteru. Nová rada nepostrádá poutavosti, ironie, je vtipná a dialogy jsou živé. Jenom pro zajímavost – zajíc radí, aby se král ve válce
neodíval do těžkého brnění, protože brání v běhu na útěku, páv radí zdůraznit královskou důstojnost nádhernými rouchy, medvěd radí mít
sladké pití a jedení, pes zdůrazňuje věrnost přátel a bobr nabádá a čistotě těla.
Jan z JENŠTEJNA (1350 – 1397) – hudební skladatel, autor duchovních písní a řady traktátů. Třetí pražský arcibiskup, výrazná osobnost
v latinsky psané tvorbě.
TKADLEČEK (okolo 1400) – vrcholná skladba české umělecké prózy, která se řadí k výrazným dominantám středověké evropské literatury.
Rovněž stylově je Tkadleček na vysoké úrovni a vyrovnává se stylistické vytříbenosti tehdejší náročné prózy latinské. Také v Tkadlečkovi je
využit spor, který má však spíše povahu filozofické disputace o problémech filozofických a teologických. Autorem je nám neznámý člověk, který
však musel být velice vzdělaný, znal antické klasiky a církevní autority středověku, orientoval se v bibli.
Samotný děj je celkem jednoduchý – tkadleček, mladý milenec, obviňuje Neštěstí, že zavinilo nevěru jeho milé Adličky. Tato hádka
nabývá stále obecnějšího charakteru, až se dostává k takovým problémům, jako je například úloha zla ve světě, odkud se zlo na světě bere či
do jaké míry může člověk určovat svůj osud. Někdy bývá Tkadleček interpretován jako alegorické střetnutí mezi středověkem (Neštěstí) a
renesancí (ta je zastoupena prostým tkalcem, představitelem nové doby – proto také název – Tkadleček).
8. PÍSŇOVÁ TVORBA
Ze 14. století se nám dochovaly některé památky světské lyriky, a to zejména milostné písně. Tato tvorba má charakter dvorské
milostné lyriky v té podobě, v jaké ji známe ze západoevropských literatur. I zde tehdy dominuje kult ženy a láska je chápána jako služba.
Takovýto typ milostné písně představuje např. Závišova píseň (autorem je nejspíše Záviš ze Zap), která je naší formálně nejvyspělejší
skladbou dvorského typu. Další známou milostnou písní je Dřevo se listem odievá. Dochovaly se nám ale také některé milostné skladby,
jež jsou lidového původu – například Kudy sem já chodila, Ztratilať sem milého nebo Byla ti sem v sádku či V Strachotině hájku.
Literatura období husitského a předchůdci Jana Husa
historické souvislosti aneb církev v krizi
Krize ve společnosti se prohloubila natolik, že muselo zákonitě dojít k otevřenému projevu nespokojenosti a k radikální snaze