Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Tomáš ŠTÍTNÝ ZE ŠTÍTNÉHO (kolem 1333 – asi 1409) – výrazná osobnost české literatury, autor nábožensky vzdělávatelné prózy. Tento
fakt je o to paradoxnější, že se tak stalo zásluhou laika, kdežto v jiných zemích obdobnou činnost vykonávali duchovní či univerzitní mistři.

Bezpečně víme, že Štítný z tvrze Štítné u Žirovice v jižních Čechách opustil studia na univerzitě a vrátil se hospodařit na rodný statek.

Již zde začal psát a jeho dílo čím dál více ovlivňovali reformní kazatelé (Waldhauser, Milíč), jejichž horlivým posluchačem se za občanských
pobytů v Praze stal. Roku 1381 se Štítný přestěhoval do Prahy natrvalo.
literární dílo
Hlavním cílem spisů Štítného bylo srozumitelným způsobem poučovat o základních zásadách křesťanského života tak, aby i prostí lidé a děti
mohli žít podle Písma. Své spisy nazýval Štítný „knížkami“, rozsáhlejší „knihami“.
Knížky šestery o obecných věcech křesťanství – v tomto díle pojednává Štítný například o křesťanských ctnostech (víra, naděje, láska), hodnotí
stav panenský, manželský a vdovský a dává i praktické rady k životu, dále se zabývá vztahy mezi hospodářem, hospodyní a čeledí. V jiné knížce
hovoří o ďábelském pokušení a v poslední části vykládá o tom, jak dosáhnout odpuštění za hříchy.
Řeči besední – tento výchovný spis je určen dětem. Formou rozmluvy dětí s otcem poučuje autor o křesťanství.
Řeči sváteční a nedělní – sbírka textů k svátečnímu besedování, vlastně základ pro besedu o biblickém textu.
Knížky o šašiech – nejedná se o původní dílo, ale o překlad. Spis je vysvětlením šachové hry, která slouží k výkladu společnosti a o poměrech
mezi lidmi.

význam Tomáše Štítného Opravdu nelze považovat Štítného za reformátora v tom pravém slova smyslu. Jeho postoj ke společnosti byl ještě plně ve středověkém
zajetí, protože se domníval, že daný řád je neměnný a spravedlivý, neboť je dán od Boha. A tak, ve snaze odstranit rozpory ve společnosti,
usiloval „jen“ o návrat k neporušenému řádu, o zharmonizování feudální společnosti. Význam Štítného tedy nespočívá v ideové výbojnosti.
Dlakou důležitější je, že zpřístupnil lidu typ literatury, který se v té době psal výhradně latinsky (literatura filozofická a náboženská). Jinak
řečeno, tam, kde dosud vládla latina, se dostal i národní jazyk a vzdělání již nebylo výsadou jen univerzitních kněží a mistrů.