Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
▪
1452 – počátek vlády krále Jiřího z Poděbrad (zprvu jen jako zemský správce), který sjednotil roztříštěnou zemi, v níž bojovali o
moc jak utrakvističtí, tak katoličtí představitelé šlechty.
▪
1470 – okolo tohoto roku byla v Plzni vytištěna Kronika trojánská, první česká tištěná kniha (není však zcela prokázáno). Teprve
z roku 1476 pochází první česky časově přesně určitelný tisk – rovněž v Plzni byla vytištěna latinská příručka pro potřeby
kněžstva, jejímž autorem byl pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic.
HUSOVI PŘEDCHŮDCI
Mezi tzv. Husovy předchůdce řadíme kazatele a spisovatele, kteří svými traktáty a kritickými kázáními aktivně zasahovali do
tehdejšího politického života. S Husem je spojuje především snaha odhalovat a veřejně kárat nepravosti ve společnosti, zejména pak
v církvi. Navrhovaný způsob nápravy nebyl ale u všech totožný, zejména pak Tomáš Štítný se svým názorem na nápravu společnosti
odlišuje od reformátorů natolik, že je vhodnější považovat dílo tohoto jihočeského zemana za vrchol nábožensky vzdělávané prózy 14.
století.
Konrád WALDHAUSER (zemřel 1369) – německý kazatel, jenž byl do Prahy povolán samotným císařem Karlem IV. Jeho kázání
probíhala jak v němčině, tak v latině a byla určena především bohatým německým měšťanům a univerzitním studentům (Waldhauser věřil
v nápravu shora). Ostrou kritikou a nesmlouvavými výpady popudil proti sobě například některé mnišské řády, ale nikdy nezašel tak
daleko, aby si znepřátelil církevní vrchnost. V každém případě je Waldhauserovou zásluhou, že pomáhal své posluchačce orientovat se ve
složité společenské situaci a že je burcoval z apatie.
Matěj Z JANOVA (asi 1350 – 1394) – kazatel, žák Milíčův, ale také autor latinského spisu Pravidla Starého a Nového zákona. Tato
odborná analýza však zůstala omezena pouze na univerzitní prostředí (překážkou byla samozřejmě latina).
Jan MILÍČ Z KROMĚŘÍŽE (zemřel 1374) – původně úředníkem v císařské kanceláři, ale tohoto svého místa se pod dojmem
Waldhauserových kázání vzdal a oddal se asketickému životu a kazatelství. Tím, že Milíč kázal česky, se mohl obracet i na chudinu. Ví
se, že Milíč byl kazatelem velice pohotovým, měl dar obratné řeči a uměl přesvědčit. Milíč byl v Praze skutečně jako kazatel velice oblíben,
získal mnoho stoupenců a jeho žáci si vytvořili středisko českého kazatelství v Betlémské kapli (stavba zahájena 1391).
Velice zajímavý je samotný život Milíče – pravděpodobně asketický způsob života a nadlidský výkon při četných kázáních (častokrát
i 5x denně, jednou česky, jednou německy a třikrát česky – opravdu obdivuhodné) nakonec uváděly kazatele do extatických stavů, při nichž
ztrácel nad sebou kontrolu. Začal věřit v blízký konec světa, v řádění Antikrista, za něhož označil svého dávného příznivce Karla IV. Nakonec
byl Milíč označen na kacíře, byl dán do klatby, vypuzen z vlasti a zemřel jako vyhnanec v Avignonu. Ještě předtím se však Milíč vydal za
Papežem do Říma, kde dostal za úkol sepsat své názory o Antikristovi. Vznikla tak jeho nejlepší práce, latinská Knížka o Antikristu. Smotná
kazatelská činnost je zaznamenána ve sborníku Nedonošený plod.