Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
1346 – bitva u Kresčaku, kde padl král Jan Lucemburský.
1348 – založení Karlovy univerzity, prvního vysokého učení ve střední Evropě. Na univerzitě existovaly hned zpočátku všechny čtyři
fakulty: artistická (později filozofická), lékařská, právnická i teologická (otevření té poslední bylo téměř malým zázrakem, církev
velice ostražitě střežila, kde se budou teologie přednášet).
Karel IV. Se opíral nejen o bohaté měšťany, ale především o církev. Tím došlo k oslabení moci vyšší šlechty, což logicky vedlo
k napětí ve společnosti. Tato nespokojenost nakonec vyústila ve spory za vlády nástupce Karla IV., krále Václava IV. Ten se sice
snažil svou moc opřít především o nižší šlechtu, ale ke zklidnění situace to nepřispělo. Ve společnosti docházelo ke konci 14. století
k napětí, čím dál více byly aktuálnější myšlenky na reformy společnosti. Přibyly konflikty mezi církevní hierarchií, jež žíla stále
rozmařileji, a nižším duchovenstvem.
LITERATURA
Literatura tohoto období je žánrově velice rozmanitá, neboť se píší nejen středověké legendy, což bylo v té době celkem
samozřejmé, ale také literatura odborná, vzniká staročeské drama, objevují se tzv. žákovské poezie a první satirické skladby, neschází ani
tvorba písňová.
1. LEGENDY
Legendární tvorba doznala v tomto století určitých změn. Legendy se neomezovaly jen na prosté líčení života světců, ale snažily
se zaujmout nashromážděním zázraků, krvavých mučednických scén či obrazy milostného vytržení. Proměnil se provotní cíl legend –
stávají se z nich spíše beletristická díla, která již neslouží jen ryze náboženskému vzdělávání věřících, ale mnohdy má funkci spíše zábavné
četby.
V každém případě se dá říci, že vykrystalizovaly jakési dva základní typy legend. Jedny byly psány náročným jazykem
(vysokým stylem) a libovaly si v hromadění symboliky a přirovnání. Druhé byly jazykově přístupnější, zaměřovaly se spíše na domácí
problematiku a mnohdy byli světci zobrazováni tak, aby byli čtenáři vnímáni jako lidé z jejich vrstev.
Je ještě vhodné doplnit, že většina českých legend vycházela ve větší či menší míře z legend latinských (například legenda Vita
maior z poloviny 14. století se stala východiskem pro českou veršovanou prokopskou legendu).
LEGENDA O SVATÉ KATEŘINĚ (polovina 14. století) – je typickým reprezentantem první skupiny legend. Jedná se o veršovanou
skladbu psanou vysokým stylem (má více než 3 500 veršů) a po stránce umělecké se jedná o dílo, které stojí na vrcholu středověké evropské
poezie 14. století. Využívá se v líčení hrůz, dominuje fantastika.
Legenda vypráví o lásce krásné a učené dívky z Alexandrie ke Kristovi. Kateřiním mužem se chtěl stát pohanský císař Maxencius, ale
Kateřina jeho rukou pohrdla. V konfrontaci s padesáti pohanskými učenci rozbila jejich argumenty, obhájila křesťanskou víru a učenci byli
zaživa upáleni, protože nedokázali odpovědět. Kateřina byla ve své argumentaci natolik přesvědčivá, že na křesťanskou víru obrátila dokonce
císařovu manželku. Kateřina byla posléze pro svou víru mučena a vystavena trýznivým mukám, nakonec byla sťata.