Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

pouze o jednotlivá slova či krátká slovní spojení. Především v latinských textech se
setkáváme zprvu s tzv. bohemiky, což jsou ojedinělá česká slova. Asi každého
napadne, že takovými prvními českými pojmy byla místní a vlastní jména, popřípadě se
jednalo o odborné termíny.

Dalším, již o něco vyspělejším jazykovým projevem byly později tzv. glosy.

Glosy (neboli poznámky na okraji nebo mezi řádky rukopisu) jsou především překlady
jinojazyčného textu (například Olomoucké glosy). Dle poznámek (přípisků) v mnoha
souborech rukopisů bible můžeme soudit, že již v této době existovala česká kázání
a že glosy sloužily jako pomoc při jejich výkonu.

S vůbec první čskou větou (nám dochovanou) se však setkáváme již na počátku 13 století, a to v zakládací listině litoměřické

kapituly (latinská památka pochází z roku 1057). Je zde přípisek právního charakteru, jenž zaznamenává převod půdy. Dnes bychom
příspěvek bez znalostí přimitivní češtiny četli těžko, ale text zaznamenal toto:
„Pavel dal v Ploskovicích zemi bohu. Vlach dal v Dolánech zemi Bohu i svatému Štěpánu se dvěma poddanými Bohučejem a Sedlatou.“

první české písně
I zdánlivě obyčejné písně mohou být důležitým svědectvím vývoje českého jazyka. Jednoznačně nejstarší je pro Čechy téměř
„posvátná“, vůbec nejstarší česká duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny, o níž již byla zmínka. Ačkoliv je tato píseň z doby staroslověnské,
dochovala se jen v počeštěné podobě. Píseň požívala veliké úcty a byla zpívána mimo kostel především při slavnostních příležitostech, ale také
jako píseň válečná například během bitvy na Moravském poli (1278). O úctě k této písni svědčí i skutečnost, že Karel IV. ji dal zařadit do
českého korunovačního řádu a mistr Jan Hus ji dával zpívat v Betlémské kapli. Aby i dnešní student rozuměl, je nutno dodat, že samotný název
znamená Hospodine, smiluj se nad námi a že závěr slok Krleš! Krleš! Krleš! je zkrácenou a hlavně zkomolenou podobou řeckého Kyrie eleison
(Pane, smiluj se).
Svatý Václave, vévodo české země – druhá nejstarší česká píseň, jenž pochází přibližně z 12. století, není však vyloučen starší původ. Tato
píseň byla zpívána nejen v kostele, ale stejně jako Hospodine, pomiluj ny i mimo sakrální stavby a v bojích (zněla i za husitských válek). Oproti
předchozí písni je však tato skladba umělejší a složitější a byla zpívána především jako projev odporu proti útlaku našeho národa cizáky.
Další dvě slavné duchovní české písně vznikly až v první polovině 14. století. I ony pronikly mezi nejširší vrstvy a doslova zlidověly.
Jedná se o písně Buoh všemohúcí a Jezu Kriste, ščedrý kněze.
Tyto čtyři písně se staly skutečně nejrozšířenějším projevem české duchovní tvorby. Vedle toho však existovaly ještě jiné skladby, jež
byly určeny zejména okruhu tehdejších vzdělanců a i zpracováním byly vytříbenější a náročnější. Mezi ty nejznámější patří jednoznačně
Ostrovská píseň a Kunhutina modlitba (obě písně ze samotného závěru 13. století).