Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Zdá se to k nevíře, ale tato morální devastace obyvatelů našeho území
nebyla tou největší překážkou. Kníže Rastislav totiž vojensky neuspěl a
musel se podrobit franckému králi. Je nasnadě, že latinsky školení
bavorští kněží se bez otálení vrátili, a tak se Morava stala místem
mnohaletého zápasu dvou církevních koncepcí. Tři roky kázali na Moravě
Konstantin a Metoděj, a to zcela novým jazykem, staroslověnštinou,
která zakořenila u Moravanů více než latina. Oproti bavorským kněžím
měli oba věrozvěstové velkou výhodu v tom, že byli na celou misi pečlivě
připraveni. Z Řecka si již přinesli staroslověnské texty – překlad
předepsané k dennímu modlení kněží) a misál (kniha s kompletními texty
pro mši). Autorem překladů byl Konstantin.
Roku 867 obdrželi bratři pozvání do Říma od papeže Mikuláše I. – ten
byl znepokojen zprávou, že kdesi na sever od Říma probíhají liturgické
obřady v nepovoleném jazyce. Sotva dorazili Konstantin a Metoděj do
Říma, hlavou veškerého křesťanstva už nebyl Mikuláš, ale Hadrián II. V učených disputacích se podařilo Konstantinovi byla dokonce
zvláštní papežovou bulou povolena jako plnoprávný bohoslužebný jazyk. Bratři zůstali v Římě a sloužili mše v hlavních řeckých
římských chrámech. Navíc Konstantin, nemocný a v předtuše blížící se smrti, vstoupil do jednoho ze zdejších řeckých klášterů a při
řeholním křtu přijal jméno Cyril. Vzápětí jakožto dvaačtyřicetiletý zralý muž zemřel.
A Metoděj? Ten se po čase vrátil na celých dvanáct let na Moravu, ale zde se setkal jen s nepřátelským prostředím (byl dokonce
uvězněn, ale po intervenci papeže na stolci zakázal slovanskou liturgii a hned vzápětí po Metodějově smrti (885) byli představitelé
slovanské církve z Velké Moravy vyhnáni.

staroslověnština – jazyk slovanský
Staroslověnština je jazyk, kterým hovořili Slované v oblasti kolem Soluně. Jedná se vlastně o makedonský dialekt
starobulharského jazyka, jenž je pro západní Slovany při troše pozornosti celkem srozumitelný. Ještě před příchodem na Moravu sestavil
Konstantin první slovanskou abecedu, tzv. hlaholici. Jejím základem se stala řecká abeceda. Ještě je třeba poznamenat, že později
vzniklo na území Bulharska jednodušší písmo, tzv. cyrilice, jež se stala základem ruské azbuky.

literární staroslověnské památky velkomoravského období

Literární texty z dob Konstantina a Metoděje jsou až na jednu výjimku známy jen z pozdějších opisů (většinou z 10. až 14. století),

a to buď hlaholským písmem či cyrilicí.
Paterik – čili Knihy Otců – jedná se o soubor vypravování o proslulých mniších a poustevnících.
Proglas – veršovaná předmluva k překladu evangelia, jejímž autorem je sám Konstantin. V předmluvě je chválen slovanský překlad a
současně je zde zdůrazňováno právo člověka na bohoslužby v mateřském jazyce.
Zákon sudnyj ljudem – jedná se o soudní zákoník pro světské lidi neboli soupis právních norem na Velké Moravě.
Nomokánon – opět právnické dílo, sbírka církevních předpisů a občanských zákonů týkajících se církve. Autorem byl pravděpodobně
Metoděj.
Kyjevské listy – velice známá památka, je to jediný rukopis, který se nám dochoval z období staroslověnského v původní podobě (rok
990). Tento překlad z latiny je psán hlaholicí a jedná se o zlomek (7 pergamenových listů) menší knihy (text, který se četl při mši). Protože
překladatel Kyjevských listů vnášel do textů římské liturgie celé věty z liturgických textů byzantských, jsou Kyjevské listy ojedinělým
svědectvím o vyrovnávání mezi východní a západní kulturní orientací. Rukopis Kyjevských listů vznikl nejspíše v Čechách, a to jako opis
staršího originálu, vzniklého ještě na Velké Moravě.