Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Jeho životní osudy, které byly často aktualizovány a uváděny do středověkých souvislostí, se staly natolik populárními, že téměř každý
evropský národ se jich svým způsobem zmocnil. Jednoznačně nejslavnějším eposem o makedonském vojevůdci je ALEXANDREIS
(kolem 1180), kterou sepsal francouzský skladatel Gualter Castellionský. Tento latinsky psaný veršovaný text vecházel sice z již dříve
literárně zpracovaných vzorů, ale autor měl to štěstí, že jeho skladba vznikala v době, kdy Alexandrův kult ožil v souvislosti s křížovými
výpravami na Blízký východ. Gualterova Alexandreis posloužila jako přímý vzor pro eposy ve Španělsku, Německu, Norsku, Anglii, Itálii,
Irsku, Švédsku, Turecku, Rusku, Polsku, Dánsku, Bulharsku a v dalších zemích. Česká Alexandreis sice prozrazuje vliv francouzského
vzoru, ale jinak se jedná o dílo téměř samostatné a originální.
2. DVORSKÁ LYRIKA
Kromě epiky měla své pevné místo ve středověké poezii také světská lyrika, a to zejména milostná. Ta se začala rozvíjet v jižní
Francii, v Provenci, a to na konci 12. století. Hrdina již nesváděl urputné boje o čest a slávu, ale usiloval především o přízeň vznešené
dámy – láska či milostná touha jsou vnímány jako prostředek k vyjádření dvorného uctívání, mají spíše podobu služby a poddanství.
Rozvíjením tohoto typu poezie se časem vytvořila jiná schémata, takže v textech prezentovaný cit ztratil rysy osobního a opravdového
prožitku. Je třeba ještě dodat, že láska byla vždy nešťastná a trpitelská, neb byla nenaplněná. Opěvovány byly vesměs ženy, které se dávno
provdaly za někoho jiného.
Dvorskou lyriku pěstovali ve Francii básníci, jimž se říkalo trubadúři (proto také pojem trubadúrská poezie). Těmito básníky
byli většinou chudí rytíři, kteří putovali od jednoho hradu k druhému a recitovali své skladby. Někdy byli doprovázeni potulným
hudebníkem, tzv. žakéřem, jenž hrál na strunný nástroj.
Jestliže v jižní Francii hovoříme o trubadúrech, v severní o truvérech a v německých zemích o minesengrech.
V rámci dvorské lyriky se postupem doby ustálilo několik specifických básnických útvarů:
pastorela – pastýřská milostná píseň. Žánr starofrancouzské a německé literatury ve 12. a 13. století, v němž rytíř či pastýř dobývá srdce krásné
pastýřky.
epištola – žánrové označení básnického listu.
alba – jitřní píseň. Ve středověké provensálské poezii lyrická píseň o smutném loučení milenců za ranního úsvitu. U nás též pod názvem
svítáníčko.
DALŠÍ VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI A LITERÁRNÍ PAMÁTKY STŘEDOVĚKU
POVĚST DÁVNÝCH LET, TZV. Nestorův letopis (počátek 12. století) – staroruský legendární letopis (letopis = zapisování po
letech) z období Kyjevské Rusi, který zobrazuje dějiny země od dob mýtických (rozdělení světa po potopě) přes vznik ruského státu
a přijetí křesťanství až po soudobé události. Zajímavé je, že text obsahuje také zmínky o událostech na Velké Moravě a v Čechách.