Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Na hrdinskou epiku zčásti navazovala rytířská epika, jež se zrodila ve 12. století. Tato proměna nebyla náhodná, vždyť i feudální

společnost procházela radikálním vývojem.Do Evropy pronikala zjemnělá byzantská vzdělanost, křesťanství zakotvilo ve všech oblastech
života a tím ovlivnilo hodnoty náboženské i světské, do popředí se dostává čím dál významnější šlechta. Písemnictví již nepotřebovalo
jako hlavního hrdinu drsného bojovníka raného středověku, ale spíše jemnějšího dvořana, rytíře, který sice také musel být odvážný a byl
ochráncem bezbranných, ale zcela zvláštní místo v jeho životě připadlo vztahu k ženě. Proto se také důležitým tématem rytířské epiky
stává láska a milostná služba vyvolené dámě. Láska byla vnímána jako nepostradatelný podnět pro rozvíjení rytířských ctností a pro mravní
vývoj člověka.

Rytířská epika je někdy nazývána souborně „romány“ – to proto, že se jednalo o skladby v „románském“ jazyku. Z těch

nejznámějších skladeb jmenujeme například příběhy Alexandra Velikého, osudy Krále Artuše či román o Tristanovi a Izoldě.

Žánrově blízko mají k rytířské epice španělské romance, jež vznikaly přibližně od 14. století. Romance byly obvykle kratší než

rozsáhlé eposy a byly určeny ke zpěvu. Nejrozšířenějším cyklem romancí byl věnován statečnému bojovníkovi proti Maurům, Cidovi.

Pro úplnost je třeba doplnit, že středověké hrdinské skladby, ať již prozaické či veršované, mnohdy s mýtickými prvky, se v různých
obměnách objevují po clé Evropě a že mají své tradiční názvy (v některých zemích Evropy přesahují časově hrdinské skladby období
středověku).
ságy – prozaické vyprávění staré grónské a islandské literatury (12. – 13. století). Zobrazují osudy legendárních postav severských mýtů-
EDDA (původní rukopis z let 1150 – 1220) – ldyž je již řeč o severských literaturách, je nutné se zmínit o této sbírce starogermánských
mytologických a hrdinských písní, které se zrodily mezi 7. – 13. století. Písně jsou pravděpodobny původem norské, některé snad také grónské
a islandské. V Eddě je zachycen a básnicky ztvárněn veškerý náboženský, mravní a duchovní svět Seveřanů, který celkově vyznívá velice
pesimisticky. Edda se stala obrovským inspiračním zdrojem dalších literárních děl.
byliny – ruské lidové epické písně (10. – 16. století), nejproslulejší jsou s postavou bohatýra, jenž nezištně sloužil vlasti, lidu a knížeti.
junácké písně – srbské, chorvatské a bulharské písně s bohatými náměty (od 14. století)
dumy – ukrajinské hrdinské písně baladického rázu vzniklé v kozáckém prostředí (16. – 17. století).

nejslavnější hrdinské a rytířské eposy
BEOWULF (8. stol.) – vůbec nejstarší důkaz hrdinské epiky, vrcholné dílo staronglické literatury. Skladba se zachovala v jediném
rukopisu, a to z doby kolem roku 1000.