Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Satyrikon – satirický román (kombinace prózy a verše), téměř naturalistická parodie na všechny vrstvy římské společnosti, jedno
z nejoriginálnějších děl světové lietratury. Satyrikon zesměšňuje celou škálu negativních projevů římského života, a to soukromého i
veřejného. Petronius se zaměřil například na korupci, příživnictví, prodejnost žen, erotickou perverzitu apod.
Satyrikon kdysi představoval 20 knih, ale zachovaly se jen úryvky z 14. – 16. knihy.
Lucius APULEIUS [lúcijus apuléjus] (asi 125 n.l. – asi 180 n.l.) – spisovatel a učenec, který se proslavil fantasticko-satirickým románem
Metamorphoses (Proměny , ale častěji překládáno jako Zlatý osel). Román se soustřeďuje na zobrazení různých vrstev tehdejší římské
společnosti a zajímavé je, že o svých zážitcích vypráví mladík proměněný na čas v osla.
jak se vyznat ve jménech Římanů
V knihách se setkáme s různými variantami psaní jmen římských umělců. Někdy jsou psána jako v těchto skriptech, někde jsou kvůli
abecednímu řazení na prvním místě jména rodová, někde je užíváno jen rodové jméno. A tak jenom pro pořádek – první jméno je jméno osobní (obdoba našeho křestního jména), druhé rodové (označovalo příslušnost k rodu) a třetí jméno je tzv. rodinné (prozrazovalo příslušnost
k některé z větví rodu – rodině). Pro snažší pochopení jsou rodová jména psána majuskulemi (velkými písmeny) – pod nimi zná umělce celý
svět a v některých odborných publikách, jak již bylo řečeno, jsou uvedena jen tato jména.
slovníček pojmů
báje, mýtus – (z řeckého mýthos = vyprávění) – smyšlené vyprávění o historii bohů, vzniku světa a přírodních jevech. Mýtus podává výklad
světa určité kultury, ale také vytváří modely chování lidí v různých oblastech jeho života. Soubor mýtů vytváří mytologii určité historicko-
kulturní oblasti.
bajka – krátké veršované či prozaické vyprávění nějakého jednoduchého jinotajného (alegorického) příběhu, jehož hlavními protagonisty jsou
(alespoň v evropských literaturách) zvířata, ale také věci. Jednodušeji ale můžeme říci, že bajka je krátké vyprávění, v němž zvířata nebo věci
jednají jako lidé. Z bajky plyne nějaké obecně platné mravní či praktické ponaučení.
bukolická poezie – (z řeckého búkolikos = pastýřský) – poezie inklinující k idylizaci prostého života na venkově či života pastýřů. Žánrovým
typem bukolické poezie je právě idyla (vedle například pastorely).
elegie – (z řeckého elegos = pohřební zpěv, jinak také žalozpěv) – lyrický útvar smutečního ladění, v němž je nejčastěji vyjadřován žal nad
ztrátou blízkého, bolest ze zklamané lásky, stesk po mládí či nad odloučením od domova. Do Ovidiových Žalozpěvů nebyl tento útvar zvlášť
vyhraněn.
epos - (z řeckého epos = slovo, řeč) – rozměrná epická veršovaná skladba s pozvolným tokem děje a častými epizodami (proto také hovoříme
o tzv. epické šíři), která zobrazuje především války či hrdinské činy.
idyla – (z řeckého eidyllion = obrázek) – původně drobný básnický obrázek, později báseň (ve formě monologu či dialogu) líčící zejména
klidný a bezstarostný život uprostřed přírody či na venkově, často v pastýřském prostředí.
óda – (z řeckého ódé = píseň) – lyrická báseň oslavující nějaký „předmět“. Oním předmětem může být například hrdina, jedinečná osoba, vlast,
moudrost, jazyk, láska aj. Vyznačuje se slavnostním tónem, patosem a exaltovaností.