Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Vergilius ovlivnil další vývoj eposu a ne náhodou si ho vybral i Dante jako průvodce ve své Božské komedii.

další díla – Bucolica (česky Zpěvy pastýřské, tato sbírka Vergilia proslavila), naučná báseň Georgica (česky Zpěvy rolnické).

Quintus HORATIUS Flaccus [kvintus horácijus flakus] (65 – 8 př.n.l.) – druhý největší básník zlatého období římské literatury, přítel
Vergilia. Svým dílem ovlivnil vývoj evropské poezie, mnoho básníků se k němu hlásilo, navíc jeho teoretický text Ars poetica (Umění
básnické) měl velký vliv na vývoj básnických teorií. Horatiova poezie byla prosta hlubokých citů, ale na druhou stranu měla dokonalou
formu. Horatius psal útočnou satiru, přírodní, reflexivní a vlasteneckou lyriku, ale také poezii filozofickou. Ačkoliv byl jedním
z představitelů „oficiální“ literatury, tedy té pod ochrannými křídly císaře, byla jeho poezie přijímána spíše chladně.
sbírky – Jamby, Satiry, Ódy, Listy – posledně jmenované dílo je považované za formálně nejdokonalejší. Obsahuje autorovy úvahy o
filozofických, morálních i uměleckých otázkách. Právě osud je list Ars poetica.

Publius OVIDIUS Naso [públius ovídyjus nazó] (43 př.n.l. – 18. n.l.) – dodnes není uspokojivě vysvětleno, proč musel jeden
z nejnadanějších světových básníků opustit z příkazu císaře Augusta Řím a proč musel přes dvacet let žít ve vyhnanství v Tomidě na
pobřeží Černého moře (dnešní Rumunsko). Je to zarážející o to více, že do té doby byl díky své poezii římskou společností oslavován a
odbivován.
Metamorphoses (Proměny) – epická skladba, souvislá báseň o 15 knihách, jejímž hlavním námětem jsou proměny světa a mytologických
postav. Vyprávění začíná vznikem světa z Chaosu a končí proměnou Caesarovy duše v kometu. Celkem je ve skladbě na 250 bájí
maloasijského , řeckého a římského původu.

Proměny se staly počínaje renesancí silným inspiračním zdrojem nejen v literatuře, ale především v malířství.

Listy heroin – básnická sbíra, jež obsahuje 21 fiktivních dopisů, z nichž většinu posílají ženy milencům nebo manželům (například
Penelopa píše Odysseovi). Hlavní ideou je věrnost lásce.
Ars amatoria (Umění milovat) – proslulá sbírka, jež ve 3 knihách radí mužům i ženám, jak si získat a jak si udržet lásku. Toto
Ovidiovoformálně nejdokonalejší dílo bylo údajně v rozporu s císařovou snahou o morálně pevné rodinné vztahy, a tak se tedy rýsuje jeden
z možných důvodů autorova vyhnanství.
Tristia (Žalozpěvy) – sbírka, jenž byla napsána v exilu a jež je vyjádřením žalu nad vlastním osudem, je plná stesku po rodině i vlasti.
Jejím prostřednictvím se Ovidius obrací na manželku, přátele a císaře Augusta o pomoc. Důležté je, že právě tato sbírka žalozpěvů ustálila
žánrovou podobu elegie.

další autoři milostné lyriky – Albius TIBULLUS, Sextus PROPERTIUS

próza
Gaius PETRONIUS, zvaný Arbiter [gájus petrónyjus] (? – 56 n.l.) – velice zajímavá osobnost římské literatury, autor prvního antického
románu. Petronius žil na císařském dvoře jako jeden z oblíbenců Nerona a svou přezdívku „arbiter“ získal díky tomu, že udával na dvoře
tón vkusu (elegantiae arbeiter). Pro podezření ze spiknutí proti proti císaři spáchal Petronius sebevraždu.