Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Římská literatura není tak bohatá jako původní řecká a stejně jako například v sochařství se Řecko stalo po všech stránkách
vzorem. Pro nás je ale důležitý jeden moment – právě prostřednictvím Říma se řecká vzdělanost dostala do celé Evropy.
drama
Římané převzali tragédii a komedii v takové podobě, v jaké byla v Řecku – oproti němu však nebyly hry omezeny jen na soutěže
či slavnosti, ale hrálo se například i o svatbách nebo o pohřbech. Oblíbené byly zejména komedie, které v počátcích římského divadla
jednoznačně dominovaly.
Titus Maccius PLAUTUS [tytus makkijus plautus] (asi 250 – asi 184 př.n.l.) – římský dramatik, autor komedií, jež přebíral z Řecka a
originálně je přetvářel pro římského diváka (je údajně autorem 130 her, z nich se zachovalo 21). Plautus vznesl jako první do her zpěvné
árie, a tak byly hry velice podobné dnešním operetám. Plautovy hry byly svěží, vtipné, s množstvím komických situací i dialogů.
Vystupovaly v nich postavy z běžného římského života – zamilovaný mladík, zhýralec, lehké ženy, lakomec, či prohnaný otrok. Obrovský
vliv měl Plautus na vývoj pozdějšího evropského divadla, mnohými náměty totiž inspiroval slavné dramatiky od renesance až po
romantismus.
komedie – Pseudolus (česky Lišák Pseudolus), Miles glorius (česky Vychloubačný voják), Aulularia (česky Komedie o hrnci) – právě
ta se stala předlohou pro Moliérova Lakomce.
Publius TERENTIUS Afer [públius terencijus áfer] (asi 195 – 159 př.n.l.) – do Říma přišel jako otrok z Kartága (proto také ve jménu
slovo Afer, tedy Afričan), kde byl propuštěn na svobodu jedním ze senátorů. Napsal 6 velmi oblíbených komedií, které ale nejsou tak
fraškové jako Plautovy. Jejich jazyk je elegantnější, samotné hry vycházejí z pozic vyšší vrstvy římské společnosti.
komedie – Hecyra (česky Tchyně), Eunuchus (česky Kleštěnec) – vůbec nejúspěšnější hra tohoto dramatika
Lucius Annaeus SENECA ml. [lúcijus anéus seneka] (asi 4 př.n.l. – 65 n.l.) – římský filozof, politik a také dramatik, hlavní představitel
římské tragédie. I on se nechává inspirovat řeckou tvorbu – v 9 tragédiích byly zpracovány látky z řecké mytologie. Jeho hry jsou prosyceny
vášnivostí, mnohé náměty směřují až k hrůznosti.
Zajímavostí je, že Seneca byl pověřen Agrippinou, druhou manželkou Claudia, výchovu syna Nera. Senecovi se dařilo mírnit
jeho krutost, pěstoval v něm vztah k umění, avšak později se císaři stal Seneca nepohodlným, ten odešel do ústraní, aby nakonec, obviněn
z účasti na spiknutí, spáchal sebevraždu.
tragédie – například Zuřící Herkules
poezie
Poezie se dostala do popředí v tzv. klasickém (též zlatém) období římské kultury (tedy ve druhé polovině 1. stol př.n.l.). Zejména
Octavian Augustus podporoval ty básníky, kteří ve své tvorbě připomínali staré římské ctnosti.
Gaius Valerius CATULLUS [gájus vergílijus maró] (asi 84 – 54 př.n.l.) – asi nejslavnější představitel milostné lyriky, jenž proslul
básnickým ztvárněním svých hlubokých citů a vášnivé lásky (proto je také považován za zakladatele subjektivní poezie). Inspirací se mu
stal milostný vztah ke Clodii (pseudonym Lesbia) – v dochované sbírce 116 básní není vylíčen jen upřímný cit, ale jsou zde zobrazeny i
dramatické zvraty a rozpolcenost vztahu ke Clodii (v tomto smyslu je slavný Catulův výrok „nenávidím a miluji “).
Publius VERGILIUS Maro [públijus vergílijus maró] (70 – 19 př.n.l.) – největší římský básník, jenž stál svou tvorbou jednoznačně na
straně císaře Augusta. Jeho životním dílem je epos Aeneis, na jehož dokončení netrpělivě čekala nejen celá římská společnost, ale
především sám císař. Aby Vergilius osobně poznal slavná místa řecké mytologie, vydal se na cesty po Řecku a Malé Asii. Na nich však
vážně onemocněl a po návratu zemřel. Ačkoliv v jeho poslední vůli byl požadavek na zničení nedokončeného eposu, byl rukopis z příkazu
císaře vydán.
Aeneis – (12 zpěvů, téměř 10 000 veršů) – v tomto eposu, jenž oslavuje starobylost římského národa, je zpracována báje o trojském
hrdinovi Aeneovi, který se po pádu Tróje vydává na pokyn bohů na obtížnou cestu, aby pro sebe a své druhy nalezl novou vlast. Bloudí
však po mořích, zažívá (stejně jako Odysseus) různá dobrodružství, prochází mnoha útrapami. Nakonec, po vítězném boji nad rutulským
králem Turnem, zakládá v ústí řeky Tibery město Lavinium, sídlo latinského národa.