Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

(popřípadě právo na ni), někteří na jeho sestru Élektru a její nenávist a touhu po odplatě, již dohnala Oresta k vraždě. I samotný čin Oresta
je někdy chápán jako spravedlivý akt pomsty (Aischylos), někdy je Orestes považován za zločince, jehož nemůže nic ospravedlnit
(Euripidés). Další autory zase zaujaly osudy Ifigenie.
Oidipus
Syn thébského krále Láia, kterému věštba předpověděla, že zabije svého otce a ožení se se svou vlastní matkou, Byl proto odvržen od
rodiny a pohozen daleko v pohoří. Oidipus měl v kotnících otvory, aby mu mohly být svázány nohy (odtud také jméno - v řečtině znamená
Oidipus „opuchlá noha”). Oidipa však vychoval korintský král Polybos. Když Oidipus dospěl a když mu věštba předpověděla, jaký osud
ho čeká, chtěl odejít co nejdále od země, kde vyrostl. Na útěku měl však ostrý spor s neznámým člověkem a zabil ho. Posléze dorazil do
Théb, aniž by tušil, že se vrátil do své pravé vlasti. Oidipovi se podařilo rozluštit hádanku nestvůry Sfinx a nakonec se oženil se svou
vlastní matkou Iokastou. Osud tak došel naplnění, aniž by jeho protagonisté cokoliv věděli. Město zasáhla po čase morová rána, kterou
seslali bohové za nepotrestanou otcovraždu. Oidipus s hrůzou zjistí, že on sám je tím pravým důvodem moru a konečně se dozvídá, že má
za manželku svou vlastní matku a že pravého otce nezavraždili lupiči, ale on sám. Iokasta spáchá ze zoufalství sebevraždu a sám Oidipus
se oslepí. Synové Eteoklés a Polyneiklés otce vypudí do vyhnanství, avšak svého otce doprovází dcera Antigona.
Antigona
Dcera nám již známého Oidipa, která věrně doprovázela svého slepého otce do vyhnanství. Po smrti otce se Antigona vrací do Théb, zde
však zuří bratrovražedný boj o moc. Jsou zabiti dva Antigonini bratři, a to Polyneikés a Eteoklés. Králem se stává jejich strýc Kreón, bratr
lokasty, který vystrojil slavnostní pohřeb Eteokleovi, ale Polyneika, jenž bojoval proti své vlasti (našel si svého spojence v cizině), zakáže
pod trestem smrti pohřbít. Jeho mrtvola tedy zůstává pod hradbami napospas divé zvěři. Antigona se však rozhodne svého bratra pohřbít,
protože tento akt považuje za svatou povinnost - bez pohřbu by totiž nemohla duše zesnulého dojít klidu. Antigona je tedy souzena a zaživa
zazděna do královské hrobky. Kreón vzápětí před obavami z hněvu bohů odvolává svůj krutý trest, ale již je pozdě. Antigona se oběsila,
její snoubenec, paradoxně Kreontův syn Haimón, se nad mrtvolou Antigony probodl a posléze i královna spáchá ze žalu nad ztrátou syna
sebevraždu. Kreón je opuštěn, zcela sám, bez svých nejbližších a sám žádá bohy, aby ho zbavili života.

Tento tragický příběh opravdu nemohl zůstat bez povšimnutí, vždyť etický konflikt mezi příkazem vládce a morální povinností

člověka či dokonce nepsanými, ale věčnými zákony ke zpracování přímo vybízel. Sama Antigona, když je přivedena ke králi, hrdé
přiznává: „Porušila jsem zákon vládce, zato jsem však splnila povinnost vůči mrtvému bratrovi podle nepsaných zákonů a vůle boží.“
Médea
Médea, dcera krále Aiéta, který vládl na Kolchidě (nenáleží do dvou
výše zmíněných rodů), je jednou z hlavních postav pověsti o mytologickych plavcích Argonautech. V čele Argonautů byl hrdina Iáson a
právě jemu pomohla Médea, jež se do něj na první pohled zamilovala, překonat všechny překážky při získání zlatého rouna (například její
kouzla uspala nestvůrného draka, strážce zlatého rouna). Médea dokonce nezaváhala ani před bratrovraždou – rozsekala na kusy svého
mladšího bratra, tělo potom naházela do moře, a to jen proto, aby se otec při pronásledování Argonautů zastavil a prokázal mrtvému synovi
náležité pocty Iáson slíbil Médeii za její pomoc manželství, avšak po deseti letech života na Korintu láson Médeu zapudil a hodlal se
zasnoubit s Glaukou, dcerou krále. Médea šílená hněvem se začne mstít – daruje jako akt usmíření Glauce svatební roucho a ozdobu do
vlasů, roucho se však na těle nevesty vznítí a Glauka umírá. Stejný osud potká i jejího otce, který chce dceři pomoct. Z nenávisti k lásonovi
zabijí Médea i své dva syny, které s ním má.