Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

▪

Příběh Jákoba – syn Izáka a Rebeky, ten mladší z dvojčat. Dle Bible měl při narození držet patu svého bratra Ezaua, od něhož
později odkoupil prvorozenectví za mísu čočovice. Jákob navíc lstí vymámil od svého osleplého otce požehnání vyhrazené
nejstaršímu potomkovi. Další osoudy Jákoba pokračují na útěku, protože se skrývá před Ezauovým hněvem. Musí celých 14 let
sloužit svému strýci, aby nakonec dostal za ženu jeho dceru Ráchel. S ní má celkem dvanáct synů – ti dali jméno dvanácti
izraelským kmenům.

▪

Příběh Josefa – nejstarší syn Jákoba a Ráchel. Protože byl otcovým oblíbencem, prodali ho jeho bratři do egyptského otroctví.
Zde pracoval u Potífara, velitele faraónovy stráže. Jeho žena však Josefa křivě obvinila, že se ji snažil svést – byl proto uvězněn.
Svým uměním vykládat sny se však z vězení dostal a postupem času se stal správcem egyptské země. Když vypukl hladomor,
který Josef předpověděl z faraónových snů, přišli do Egypta nakupovat potraviny Josefovi bratři. Setkali se s Josefem, ten jim
odpustil a dokonce je přemluvil, aby se s celým rodem usadili v Egyptě.

▪

Osudy Mojžíše – Mojžíš byl židovským dítětem, jež se narodilo v Egyptě v době, kdy byl jeho lid utlačován. Právě Mojžíše si
Bůh vybral, aby vyvedl Izraelity z Egypta. Protože faraón nechtěl exodus povolit, seslal Hospodin na Egypt 10 pohrom (zkažení
vod, žáby, komáry, mouchy, dobytčí mor a vředy lidí, krupobití, kobylky, temnotou a nakonec pobtí všeho prvorozeného, tedy i
dětí). Mojžíš nakonec i přes faraónův odpor převedl židovský lid suchou nohou přes Rákosové moře (tedy Rudé moře) a po cestě
pouští dorazili až k Sínaji, Boží hoře. Zde se Mojžíšovi zjevil Bůh, uzavřel s ním smlouvu a dal Mojžíšovi kamenné desky Zákona,
tedy s textem Desatera (Desatero je soubor mravních přikázání a obřadních pravidel, která měli všichni Židé dobržovat). Po
dalším strastiplném putování pouští se konečně všichni dostali do zaslíbené země. Mojžíš vzápětí umírá.

▪

Sodoma a Gomora – jména dvou měst na jihu Mrtvého moře, jež se proslavila hříšnými obyvateli (homosexualita, pýcha,
pohrdání pravidly pohostinství). Proože ve městech nenašel Bůh ani pouhých deset spravedlivých, ztrestal Sodomu a Gomoru
tím, že je sírou a ohněm zcela zničil. Jako jediný spravedlivý byl při zničení Sodomy ušetřen Lot se svou rodinou, avšak nikdo
z nich se nesměl při odchodu z města ohlédnout. Protože Lotova žena byla zvědavá, porušila příkaz a proměnila se za trest v solný
sloup. V zájmu zachování rodu opily Lotovy dcery svého otce a zplodnily s ním dlaší potomky.

▪

Příběh Ježíše – Ježíš je samozřejmě úřední postavou všech čtyř evangelií, z nichž, ačkoliv se ani v jednom případě nejedná o
biografii v tom pravém slova smyslu, lze osudy Ježíše vyčíst. Narodil se v Betlémě za vlády Heroda Velikého, a to buď v roce 4
nebo 6 př. Kr. Ježíšovou matkou je Marie, otcem je tesař Josef. Až do svých třiceti let žil Ježíšjako řadový Žid a pravděpodobně
se živil stejným povoláním jako otec. Potom byl v řece Jordán pokřetěn Janem Křtitelem, vybral si dvanáct učedníků a s nimi
procházel Palestinou a zvěstoval příchod Božího království. Právě v tomto období uzdravoval nemocné, kázal a získával další
učedníky pro svou nauku. V roce 30 (nebo také 33) byl Ježíš zatčen a na rozkaz římského prokurátora v Judei Piláta Pontského
(avšak z popudu nejvyšší židovské rady) ukřižován. Ježíše zradil a vydal představeným za třicet stříbrných Jidáš Iškariotský,
jeden z dvanácti Ježíšových apoštolů. Poslední naděje na milost Ježíše byla zmařena ve chvíli, kdy Pilát nabídl u příležitosti
velikonočních svátků milost pro jednoho z vězňů, avšak dav zamnipulovaný židovskými veleknězi vybral svobodu pro lupiče
Barabáše. Ježíš byl tedy po strastiplné cestě na popravčí vrch Golgota (pahorek ležící tenkrát za jeruzalémskými hradbami)
v ranních hodinách ukřižován, jeho kříž byl vztyčen mezi kříži dvou lotrů. V odpoledních hodinách byl již Ježíš mrtev, za tmy
byl pak sňat, zabalen do plátna a pohřben ve skalním hrobu (to vše se dle liturgického kalendáře odehrálo na tzv. Velký pátek).
V noci mezi tzv Bílou sobotou a nedělním Hodem Božím velikonočním došlo ke vzkříšení, které je nutno chápat ne jako návrat
k pozemské existenci, ale jako přechod k životu definitivně vysvobozenému od smrti. A konečně čtyřicátý den po Velikonocích
došlo na Olivetské hoře k nanebevstoupení.