Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Nejstarší překlad celého textu bible pochází z 60. let 14. století. Jedná se o tzv. Leskovecko-drážďanskou bibli, jež byla
přeložena z Italské Vulgáty. Pergamenový originál byl, bohužel, zničen za 1. světové války. Zato celá se do dnešních dob zachovala
Litoměřicko-třeboňská bible z let 1411-1414.
Jednoznačně nejvýznamnějším překladem bible (v tomto případě Nového zákona) se stal překlad Jana Blahoslava. Text vyšel roku 1564
a stal se vzorovou ukázkou moderní češtiny tehdejší doby (blíže v kapitole o českém humanismu).
Již od konce 2. světové války existuje myšlenka pořídit tzv. ekumenický (mezicírkevní) překlad bible do češtiny. Několik
desítek let trvaly práce lingvistické, lexikální a teologické, které nakonecvyvrcholily vlastní překladovou činností týmu odborníků
z mnoha církví jej přijala jako bohoslužebné čtení.
Jak se bible člení?
Jednoduše řečeno, bible má 2 základní části. Tou první je hebrejský Starý zákon (toto je křesťanské pojmenování), jenž je
uznáván Židy. Židé však této části říkají Pentateuch (je tvořen ttiž pěti knihami Mojžíšovými), můžeme se ale také setkat s pojmem
tóra. Druhou základní částí je křesťanský Nový zákon, jenž je uznáván pouze křesťany (ti samozřejmě respektují i Starý zákon).
Postupem čase se složení bible měnilo, až se v našem kulturním prostředí ustálilo na podobě, která je respektována jak katolíky, tak
evangelíky.
Starý zákon
Genesis (počátek, vznik) – v této části se líčí vznik světa a prvních lidí (stvoření, ráj, pokušení, potopa a příběh
Noemův, stavba babylónské věže, počátky Izraele, příběhy Abrahama, Izáka, Jákoba a Josefa).
Exodus (odchod) – vypráví se, jak Izraelité vedeni Mojžíšem opustili Egypt, kde žili v porobě. Seznamujeme
se s Mojžíšovým narozením a jeho vyvolením, s egyptskými ranami, s přechodem Izraelitů přes moře, které
přešli řízením Božím suchou nohou, pak následuje čtyřicetileté putování pouští. Těžištěm této části Bible je
uzavření smlouvy mezi Bohem a jeho lidem prostřednictvím Mojžíše (tzv. Desatero – deset přikázání, text
vytesaný do dvou
kamenných desek, jenž dal Bůh Mojžíšovi na hoře Sínaj).
Leviticus – tato třetí z pěti knih Mojžíšových obsahuje rituální a kulturistické předpisy pro kněze (například
obětní nebo očišťovací řády). Právě z této knihy pochází slavná věta ‚‚Budeš milovat svého bližního jako sebe
samého‘‘.
Numeri – kniha líčí ustanovení různých řádů izraelského lidu pod horou Sínaj a jeho další putování pod
vedením Mojžíše napříč pouští.
Deuteronomium – jedná se o celou řadu Mojžíšových proslovů, jež vysvětlují smysl událostí Exodu a na
Sínaji. Kniha končí Mojžíšovým požehnáním dvaceti kmenům a jeho vlastní smrtí.
Kromě toho Pentateuchu obsahuje Starý zákon tzv. knihy historické, knihy básnické a mudroslovné (zde například Žalmy, Přísloví, Píseň písní) a knihy prorocké (Jeremiáš, Ezechiel, Jonáš, Abakuk či Zachariáš
atd).
Nový zákon Jádrem Nového zákona jsou 4 evangelia (laicky řečeno se jedná o vylíčení Ježíšova života). Správně by však
evangelium mělo být interpretováno jako příznivá zpráva o Božím příchodu v osobě Ježíše. Máme evangelia
sepsaná Matoušem, Markem, Lukášem a Janem. Nejedná se však o pouhé životopisy Krista – každé
evangelium je osobité svým stylem i technologickým viděním. Jsou to tedy čtyři odlišná svědectví o Ježíšově
osobě.
Kromě evangelií obsahuje Nový zákon epištoly (také někdy Listy) – jsou to nejen listy, které apoštol
Pavel adresoval různým osobám, ale také List Židům (někdy připisovaný apoštolu Pavlovi) a další listy obecné,
určené celé církvi. Závěrečnou částí Nového zákona je Zjevení Janovo (apokalypsa) – tento spis je o konci
světa a o posledním soudu. Právě zde je motiv postupného rozlomení sedmi pečetí, z nichž jedna přivádí na
scénu čtyři apokalystické jezdce, kterým byla dána moc, aby čtvrtinu země zahubili mečem, hladem, morem
a dravými šelmami.