Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

•

Celá Konfuciova nauka je v podstatě sbírkou zásad chování a mravních příkazů, jež mají ve svém důsledku vést k blahu lidu (a tedy
i společnosti a státu).

•

Hovoříme-li o podstatě myšlenek konfucianismu, je nutno se zmínit o pojmu li - znamená to slušnost, zdvořilost, řád věcí, v
přeneseném slova smyslu pak rituál, obřad a hlubokou úctu. Dodržování li umožní lidem, aby se v každé situaci chovali náležitě.

•

Není tedy divu, že Konfucius je ctěn jako učitel mravnosti a etiky.

Konfucianismus se postupem času rozšířil do všech oblastí Číny a v 7. stol.n.l., dokonce nařídil císař Tchaj-cung, aby byl v každé

provincii a v každém okrese říše zbudován státní Konfuciův chrám. Konfucius byl tak vlastně povýšen na boha.

literatura konfucianismu
„PĚT KNIH”

Konfucius díky své vydavatelské činnosti zachoval dalším generacím nejstarší památky čínské kultury, jež jsou uchovány v

podobě 5 kanonických knih (z toho čtyři pocházejí s jistotou od samotného Konfucia): Kniha písní, Kniha listin (dokumentů), Kniha
obřadů, Kniha jara a podzimu a filozoficky nejvýznamnější Kniha proměn. Dle tradice je autorem posledně jmenovaného díla čínský
císař, který vládl přibližně 3 000 let př.n.l. Právě tato kniha je patrně vůbec nejstarší zachovalý dokument filozofického myšlení. Za
nejslavnější je ale považována Kniha písní.

KNIHA PÍSNÍ (11. - 6.stol. př.n.l.) - vůbec nejstarší sbírka (antologie) čínské poezie (písně milostné, svatební, pracovní popěvky, písně
oslavující předky či písně s mytologickými a historickými náměty aj.), nejvýznamnější literární památka čínského starověku. Dle tradice
ji měl sestavit Konfucius, ale jeho účast na výboru je sporná. Kniha písní se ve středověku rozšířila do dalších asijských zemí a ovlivnila
poezii jejich národů.
„ČTYŘI KNIHY”

Samotné Konfuciovo učení (popřípadě nauku jeho žáků) obsahují stejně uznávané Čtyři knihy, u nichž také není možné určit s

jistotou autora. Společně s předchozími díly bývají všechny knihy soubomě označovány jako „Devět klasických knih". Z Čtyř knih je
jednoznačně nejdůležitější dílo Hovory (též někdy Rozpravy).
HOVORY (asi 400 př.n.l.) - filozofická próza, konfuciánského myšlení. Právě díky Hovorům sbírka Konfuciových výroků. Kniha je
považována za hlavní zdroj konfuciánského myšlení. Právě díky Hovorům známe Konfuciovy myšlenky, jež byly zaznamenány
pravděpodobně jeho žáky.

LAO-C´ A TAOISMUS
Lao-c' (6. stol.př.n.l., dle jiných 4. stol. př.n.l.) - tento mudrc žil v Číně přibližně ve stejné době jako Konfucius, ale o jeho životě nevíme
takřka nic. Jako rom jeho narození se udává rok 600 př.n.l. (dle legendy jej matka nosila tak dlouho, že při narození měl již bílé vlasy),
většinu života měl prožít v Čou a údajně působil jistý čas jako hlavní archivář čouské dynastie. Opět dle legendy chtěl Lao-c' (což znamená
Starý mistr) po dlouhých letech strávených v Čou a znechucen úpadkem státu přejít hranice směrem na západ a odejít do samoty, ale strážce
průsmyku jej poprosil, aby uložil své myšlenky do nějaké knihy. A tak vznikla dvoudílná Kniha o cestě a ctnosti, jedno z nejpřekládanějších
děl čínské literatury.
Kniha o cestě a ctnosti (4.-3. stol. př.n.l.) - kniha názorů a myšlenek legendárního Mistra, má zhruba 5000 znaků a je jedním ze dvou
základních textů taoismu. Vzhledem ke své iracionalitě je text knihy nekonečně mnohoznačný a umožňuje řadu interpretací.