Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Kromě Starého mistra měl na filozofii taoismu velký vliv jeho pokračovatel Čuang Čou, také Čuang-c' (369-286 př.n.l.), který je

autorem knihy Čuang-c'. Soubor názorů a meditací a krátkých historek ze života legendárního Mistra se stal jedním ze základních textů
čínského taoismu. Právě tento mudrc se ve své knize vrátil k dávné starověké čínské představě dvou protikladných sil jin a jang temná -
světlá, záporná - kladná, země - nebe atd.), o nichž Číňané věří, že jsou určujícími principy našeho života.

základní rysy taoismu

•

Stejně jako u konfucianismu je myšlenkovým východiskem pojem tao. Hovoříme tedy o cestě, kterou by se měl člověk ubírat.

•

Na rozdíl od pragmatického, pozitivního a eticky i esteticky normativního konfucianismu volí taoismus mytický přístup. Pro taoisty
je tao jakási tajemná kosmická síla, jež je odpovědná za náš svět. Cílem taoismu je vyhledat tao, nechat svět za sebou a postupně
splynout s přírodou. A jak toho dosáhnout? Taoismus doporučuje nečinnost, ztišení, trpnost a vyhýbání se společnosti. Právě proto
je klíčovým pojmem taoismu wu-wej, což znamená nezasahovat do přirozeného stavu věcí a nic v tomto smyslu nekonat. Vzdorovat
přírodě či měnit ji nemá žádný smysl, protože dříve či později se všechno vrátí ke svému protikladu (pokud je situace nesnesitelná,
brzy se zlepší, pokud je situace příjemná, brzy pomine). Čili také jinak - každá hodnota je relativní.

•

Tato filozofie netečnosti v žádném případě nepředstavuje rezignaci před vnější skutečností. Jedná se spíše o snahu zpochybnit její
tradiční vidění a vnímání a přimět lidi k hlubšímu pohledu na podstatu věcí a jevů.

•

Taoismus prošel ve svém vývoji různými obměnami. Měli bychom asi vědět, že snahy dosáhnout absolutní harmonie s přírodou,
docílit dokonalého vnitřního sebeuvolnění a oprostit se od jakýchkoliv vnějších vazeb vedly nakonec k neochvějné víře o účinku
taoistických meditací. Taoisté pěstovali cvičení podobná józe, o nichž věřili, že posiluji životní energii a prodlužují život (prý oddalují
tělesný rozklad), magické talismany mohly údajně učinit člověka neviditelným a nezranitelným, ba dokonce umožňovaly létat či
chodit po vodě.

literární památky čínského středověku

Středověké čínské písemnictví dosáhlo jednoznačně největšího rozkvětu v 8. stol. n.l., kdy vládla dynastie Tchang (618-906).

Zejména poezie byla považována za nejvyšší stupeň kulturních hodnot, a tak se kolem dvora soustřeďovali básníci nejzvučnějších jmen.
Ti největší z nich byli uctívání téměř jako bytosti nadpřirozeného původu.
LI Po (701 - 762) - pravděpodobně nejoblíbenější a nejpřekládanější básník čínské literatury, a to nejen díky svému diu, ale také životu.
Li Po byl typem věčného bouřliváka, choval se nevázaně, věčně se toulal a vyhledával rušný život na císařském dvoře. I přesto si vydobyl
nejvyšších dvorských poct. Dle legendy se Li Po utopil v řece, když chtěl v opilosti uchopit odraz měsíce.