Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

přírody.
MAHÁBHÁRATA (4. stol. př.n.l. – 4. stol. n.l.) – soubor sanskrtských mýtů, legend, lidových vyprávění a nábožensko-filozofických
pojednání, nadneseně řečeno pokladnice světské i náboženské indické tradice. Tento epos je zřejmě nejrozsáhlejší básní světa vůbec. Za
autora považuje sice tradice legendárního kněze Kršnu Dvaipájanu (rovněž zvaného Vjása), ale současná podoba Mahábháraty nemůže
být dílem jediného autora. Je potřeba proto celé dílo vnímat jako soubor literatury své doby.

Doslovný překlad eposu zní Velké vyprávění o Bharatovcích a jeho námět vychází z pravděpodobně skutečné historické události, a to
z bratrovražedné války dvou rodů, jež odvozují svůj původ od legendárního krále Bharaty (proto takový název eposu). V eposu jsou líčeny
bitvy, hrdinské souboje, velké intriky, tragické lásky, ale jsou zde i výklady o zákonech, morálce, filozofii a politice.

Součástí rozsáhlého eposu Mahábhárata je také slavná nábožensko-filozofická báseň BHAGAVADGÍTA (doslova Zpěv

vznešeného). Její definitivní podoba, která obsahuje 18 zpěvů, pochází pravděpodobně z 2. stol. př.n.l. a je jádrem hinduismu, je nejvyšším
poučením o mravnosti. Stěžejní části textu tvoří vlastně dlouhý rozhovor mezi Ardžunou a jeho vozatajem Kršnou, jenž se nakonec nechává
Ardžunovi poznat jakožto pán všeho tvorstva a ukazuje mu, že nad ‚‚cestou činů‘‘ i nad ‚‚cestou vědění‘‘ ční vysoko ‚‚cesta oddanosti‘‘
osobnímu bohu, cesta, jež od všeho oprošťuje, a nakonec vede k nejvyšší blaženosti.

Pro svou srozumitelnost a pro své vroucí náboženské zaměření se Bhagavadgíta stala čtenářsky velice oblíbenou a žádnou a její

překlady můžeme nalézt téměř po celém světě.

KÁMASÚTRA (počátek našeho letopočtu) - zvaná rovněž „kniha o rozkoši”, jejímž autorem je Vátsjájana. Kniha je
vážným uvedením do milostného života (například technika pohlavního aktu, psychika sexu apod.).

ŠAKUNTALA (pravděpodobně 5.stol.n.l.) - lyrické drama, vrcholné dílo staroindického dramatu. Hlavní postavou milostného příběhu,
který končí šťastně, je krásná Šakuntala, dcera pozemšťana a nebeské nymfy. Autorem je básník Kálidása (přelom 4.-5. stol. n.l.), jenž je
považován za jednoho z nejvýznamnějších světových lyriků. Označení lyrik je zcela na místě, protože v Šakuntale není upřednostňován
děj, ale barvité líčení milostných vztahů a přírodních scenérií. Text usiluje o dosažení silného emotivního účinku, a tak je Šakuntala opravdu
spíše skladbou lyrickou než dramatickou. Ostatně mimo Indii má větší úspěch při recitaci nežli při uvedení na divadelní scéně.

Autor žil v období tzv. zlatého věku indických dějin, kdy veškerou literární tvorbu ovládl styl, jenž si liboval