Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Naše znalosti vlastní Buddhovy nauky se opírají o tzv. pitaky (v překladu košíky), což jsou sbírky posvátných spisů, jež jsou

rozsáhlejší než bible, Pitaky byly sestaveny teprve po Buddhově smrti a nejúplněji jsou zachované ty, které jsou psány v jazyce pálí
(indický dialekt příbuzný sanskrtu).

Buddhismus dosáhl toho největšího rozkvětu v Indii ve 3. stol. př.n.l., a to za císaře Ašóka, který sám byl horlivým zastáncem

buddhismu. Tato věrouka tak získala ‚‚státní podporu‘‘, byly vybudován náboženské památníky a buddhističtí misionáři se vydali do
okolních zemí, ale také do Egypta či Řecka. Buddhismus se postupně rozšířil do velké části Asie, kde se přizpůsoboval národnímu
charakteru, avšak doma, v Indii, paradoxně upadal, protože ztratil královskou podporu a byl vytlačen hinduismem. I dnes má buddhismus
v Indii celkem podařenou roli.

Protože Buddhovo učení umožňuje různé interpretace, je dnes buddhismus diferencován do mnoha škol, takže se v žádném případě
nemůže hovořit o jednotlivém náboženství. Mezi nejznámější školy a podoby buddhismu patří například:
hínajána (malá cesta) – konzervativní škola buddhismu, jež chce dosáhnout duchovní dokonalosti a osvobození od bolesti a utrpení zřeknutím
se světa a mnišským životem, meditací a studiem v klášteře (poloostrov Zadní Indie). V tomto směru je Buddha sice uctíván jako zakladatel
buddhismu a jako velký učitel, ale je vnímán jako člověk, a nikoliv jako bůh.
mahájána (velká cesta) - tato škola vychází z Buddhova učení, že pravda a cesta spásy jsou dosažitelné pro všechny, ať již žijí v jeskyni,
klášteře nebo domě. Není jen pro ty, kteří se vzdají světa (Čína a nejvýchodnější země Asie). Buddha je v tomto směru uctíván jako Bůh.
zen-buddhismus – zformoval se teprve v Číně, dnes hlavně v Japonsku. Již samotné slov zen, tedy soustředěné rozjímání, meditace zaměřená
na všestrannou disciplinovanost jedince, prozrazuje, jakou cestou je nutno se ubírat. Zen-buddhismus zaujímá mezi světonázorovými systémy
celkem ojedinělé místo – ačkoliv má chrámy a kláštery, nemá žádný propracovaný myšlenkový systém a není ani náboženstvím v tom pravém
slova smyslu. Stoupenci zenu odmítají jakékoliv filozofické či náboženské teze, neboť jsou přesvědčeni, že lpění na slovech, poučkách či na
stanovených pravidlech brání vniknout do pravé podstaty toho, co je míněno. Zen-buddhisté mají svůj vlastní způsob meditace, při níž se v
tichu a v přesně předepsané pozici rozjímá o zadaných tématech. Jedině meditací a rozjímáním může člověk dosáhnout osvícení. Mystická
podoba zen-buddhismu našla velkou odezvu v Evropě a v Severní Americe, a to jako protiváha západního způsobu života.
lámaismus (tibetský buddhismus) - je charakteristický dlouhým odříkáváním manter, což jsou posvátné formule, modlitby a zaříkávání, jež
mají magický účinek. Mantry se opakují i tisíckrát za den s pomocí modlících mlýnků či modlících kuliček. Složité rituály se lze naučit jen s
pomocí lámů, jakýchsi mnišských vůdců.