Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

literární památky Indie

Základem celého staroindického písemnictví a současně nejranějšími posvátnými básnickými spisy hinduismu jsou tzv. védy

(nominativ singuláru véd i véda), jež jsou psány védským dialektem, přímým předchůdcem sanskrtu, a svým rozsahem jsou šestkrát větší
než bible. Nejstarší védy vznikaly přibližně v rozmezí let 1500–1000 př.n.l. Samotný pojem véd znamená náboženské, teologické vědění.
1. Rgvéd (vědění o chvalozpěvech) - nejstarší indická literární památka (okolo 1200 př.n.l.), soubor hymnů, modlitebních formulí a nábožensko-
filozofických úvah. Mnohé z hymnu jsou básnickou oslavou přírody, další velebí mytologické postavy, bohy i bohyně, jejichž jména prozrazují
přírodní původ, například Ušas (Jitřenka), Váju (Vítr), Súrja (Slunce), Djaus (nebe), ale také Višnu (udržovatel) či Savitar (původce, oživovatel).
Ve védách jsou tak vyjádřeny představy nejstarších obyvatel Indie o světě a vesmíru. Nejstarší védy pocházejí z konce 2. tisíciletí př.n.l.
2. Sámavéd (vedeni o melodiích).
3. Atharvavéd (vědění o zaklínadlech a magických formulích).
4. Jadžurvéd (vědění o obětních formulích).

Na tyto nejstarší védy (hymny a modlitební formule se někdy také nazývají mantry) navazují mladší spisy, jež jsou také ještě

řazeny do tzv. védského období (jedná se vlastně o komentáře k védám).

• bráhmany – návody ke správnému užívání těchto formulí při modlitbě (přibližně 1000–750 př.n.l.).
• áranjaky – texty určené poustevníkům žijícím v lese.
• upanišady - „tajné nauky” - (asi 750-500 př.n.l.) - právě ony jsou z filozofického hlediska nejzajímavější. Existuje více než 100

upanišad, avšak netvoří žádný ucelený systém. Jejich autory vesměs neznáme, ale mezi těmi vyniká žena jménem Gárgí a muž
Jádžňavalkja. Upanišady vznikly proto, že mantry a bráhmany nemohly natrvalo uspokojovat zvídavého indického ducha. Právě
zde byl poprvé vyložen nám již známý zákon karmy.

Kromě véd jsou všeobecně známé o něco mladší purány, což jsou dlouhé alegorické eposy, jež kromě četných hinduistických

mýtů a legend o bozích a hinduistických hrdinech obsahují rovněž nábožensko-filozofická pojednání. Jednoznačně nejproslulejší jsou
následující:
RÁMÁJANA (zhruba 4. stol. př.n.l.) – sanskrtská hrdinská báseň, indický národní epos. Text vypráví o osudech kóšalského prince Rámy,
jenž je přinucen se svou manželkou Sítou odejít na 14 let do vyhnanství. Poté následují různá bájná dobrodružství a boje s temnými silami,
velká část eposu je věnována věrné Sítě, která musí vzdor všem předsudkům a pověrám dokazovat svou cnost a bezúhonnost.

Epos je pro čtenáře přitažlivý nejen svým téměř pohádkovým dějem plným indických bohů a démonů, ale rovněž líčením exotické