Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
některé základní rysy hinduismu
•
Hinduismus je prostoupen dvěma základními myšlenkami: první z nich je nauka vyjádřená pojmy brahman (také brahma) a átman.
Brahman je dnes universálním pojmem, jenž můžeme chápat jako jakýsi prazáklad všech věcí. Je to nejvyšší všeprostupující jsoucno
vesmíru. Oproti tomu átman je nejvnitřnější jádro našeho já, je to neuchopitelné nitro naší bytosti (ro lepší představivost můžeme
átman chápat jako ‚‚já‘‘ , ‚‚vlastní bytost‘‘ nebo ‚‚duch‘‘
•
Druhou základní myšlenkou hinduismu je myšlenka stěhování duší a spasení. Hinduisté věří, že jejich duše se neustále stěhuje a že
o tom, jakou podobu bude mít příští život, rozhoduje karma (též karman). Karma je souhrn všech skutků člověka, jenž rozhoduje o
kladných či záporných důsledcích pro příští život putující duše. Hinduisté se z tohoto koloběhu znovuzrození snaží osvobodit, aby
došlo ke konečnému splynutí jedince s Nejvyšším jsoucnem, brahmanem. Tomuto osvobození se říká mókša (také známá jako
nirvána).
•
Existují 4 základní cesty k mókše, tedy k osvobození duše. Nejznámější jsou cesta činu (karma, jóga), dále cesta oddanosti (bhakti
jóga) či cesta zvláštních poloh, metod dýchání a rytmického opakování náležitých myšlenkových formulací (rádž jóga)
• Ahinsá – filozofie nenásilí, na jejímž základě nemají hinduisté zabíjet jiné tvory. V tomto ohledu jsou nejpřísnějšími vyznavači
stoupenci džinismu (ti dokonce nesmí spolknout žádný hmyz.)
Písemnictví Mezopotámie
Staroegyptské písemnictví
Staroindické písemnictví
BUDDHISMUS
Za zakladatele buddhismu je považován Siddhárta Gautam, jenž se narodil kolem roku 560 př.n.l. v Kapilavastu, hlavním městě
země ležící na úpatí Himaláje. Princ byl vychován v přepychovém prostředí, v 16 letech se oženil a v 29 letech se mu narodil syn. Přesně
v tu samou dobu se ho zmocnila hluboká nespokojenost, jež pramenila z kontrastu bídy okolního světa a jeho vlastního života, zřekl se
veškerých královských rozkoší a opustil nejen domov, ale i svou říši. Usadil se na místě zvaném Uruvéla, začal žít přísně asketickým
životem a zaobíral se různými myšlenkami o smyslu života. Když dospěl až na samu mez sebetrýznění (vyhubl na kost, začaly mu
vypadávat vlasy v chomáčcích), uvědomil si, že toto krajní sebezapření je stejně neužitečné jako život v přepychu, a tak zvolil jakousi
střední cestu. Usadil se pod stromem pipalem (indický fíkovník) a začal meditovat. Po několika týdnech údajně přesáhl veškeré poznání a
dospěl k osvícení – dosáhl konečného cíle, nirvány, stavu dokonalého pokoje, osvobození od touhy a utrpení. Princ se tak po sedmi letech
stal Buddhou, tedy Probuzeným či Osvíceným.
Své učení vynaložil Buddha ve svých Čtyřech ušlechtilých pravdách, jež se pak staly základem celého buddhismu (jinak ale
buddhismus vychází v mnohém z hinduismu, například myšlenka převtělování atd.):
1. Všechno žití je strast.
2. Strast vzniká z touhy či žádosti.
3. Vyhasnutí touhy znamená konec strasti.
4. Vyhasnutí touhy, žádosti je možno dosáhnout ušlechtilou osmidílnou cestou: například pravou vírou, pravým myšlením, pravým jednáním,
pravým snažením atd.