Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

MANJÓŠÚ (česky Sbírka deseti tisíc listů) – jedná se o vůbec nejstarší dochovanou antologii japonských básní, jež položila základy
dalšímu vývoji japonské poezie. Sbírka pochází z konce 8. století, obsahuje více než 4 500 básní a je v ní zahrnuta poezie za více než 300
let.

Kodžiki (česky Zaznamenání dávných událostí) – starojaponská umělecká kronika zahrnující mýty i fakta o historii země včetně její
slovesnosti. Pochází z roku 712, a když nebudeme počítat nepatrné zlomky letopisů o něco staršího data, je Kodžiki vůbec nejstarší
kronikou v Japonsku. Líčí dobu mýtických bohů i legendární vlády prvních císařů, kromě toho je neocenitelným zdrojem poznání lidových
zvyků, pověstí, poezie, klasického jazyka, apod. Za jejího zapisovatele je považován dvořan Óno Jasumaro, jenž dílo vytvořil na příkaz
císařovny Genmjó.

Kodžiki se stala posvátným textem státního šintoismu.

ŠINTOISMUS Šintoismus je ryze japonské náboženství – samotný pojem vznikl v 6. století n.l., aby odlišil místní náboženství od buddhismu, který
začínal nabývat na síle. Proto byly tradiční náboženské zvyklosti označeny jako šinto neboli ‚‚cesta bohů‘‘. Je však třeba dodat, že šintoismus
nemá nějakého známého zakladatele, stejně tak nemá žádné formální uční či nauky, je spíše nevtíranou součástí každodenního života Japonců.
V šintoismu jde především o soulad s bohy (ústřední postavou šintoistických bohů je sluneční bohyně Amaterasu Omikami), přírodou a obcí.
Tento soulad je podporován prostřednictvím obřadů a svátků – jeden z obřadů souvisí s uctíváním duchů předků a s vírou, že pamětní obřad
očistí duši zemřelého od zloby.
Šintoismus však nezůstal před buddhisme a dalšími vlivy uchráněn, ba spíše naopak, mnohé podněty snadno vstřebával. V tomto směru
byl šintoismus značně přizpůsobivý (stačí například zmínit ‚‚cestu jin a jang‘‘ pocházející z čínského prostředí) a vyvinuly se tak různé školy
šintoismu. Jenom pro zajímavost – v Japonsku se náboženské budovy pro šintoisty považují za svatyně, buddhistické za chrámy.
V 19. století došlo k radikální proměně šintoismu. V Japonsku byli svrženi tradiční feudální diktátoři, tzv. šóguni, a roku 1868 bylo
obnoveno císařství. Hned první císař Mucuhito (známý pod jménem Meidži) vyhlásil řadu radikálních reforem, jež se dotkly i za šintoismu.
Ten se stal státním náboženstvím (avšak radikálně pozměněn raformátorem Hiratou, jenž ho značně pokřesťanštil) a za přímého potomka
sluneční bohyně byl dle tehdy nové ústavy považován sám za císaře.