Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Medea fascinovala nejen dramatiky, ale i další literáty svou vášnivou láskou, kvůli níž neváhá vraždit bratra a zradit otce i vlast.

V pozdějších dobách se však do popředí dostaly i její osamělost a utrpení.

Atreus

Aerop
é

Agamemnon

Klytaiméstra

+

+

Élektra

Ifigenie

Orestres

Láios

+

Iokasté

Bratr Kreón

Oidipus

Polyneikés

Eteoklés

Antigona

Isméné

dramatikové klasického období
AISCHYLOS (525 - 456 př.n.l.) - básník, dramatik, údajně je autorem 70 až 90 tragédií. Dochovalo se jich však jen sedm, z toho poslední
tři jsou součástí trilogie nazvanou Oresteia. Drtivá většina her těží z mytologie. V Aischylových hrách jsou sice lidé zodpovědní za své
skutky, ale překročení jistých norem je trestáno bohy. Neustále přítomná vůle je tak důkazem, že Aischylos je ještě pod vlivem starého
uspořádání světa. Odtud také pramení určitá rozdvojenost ve vnímání některých činů - například Orestes je zároveň spravedlivým
mstitelem svého otce, ale i bezbožným vrahem své matky.

• Aischylos zavedl na scéně 2. herce.
• Aby zvedl oblibu her, začal užívat výpravné dekorace a nádherné obleky.

tragédie - Peršané, Sedm proti Thébám, Upoutaný Prométheus, trilogie Oresteia (zabývá se osudy Oresta) aj.

SOFOKLÉS (496 - 406 př.n.l.) - básník a dramatik, napsal 123 tragédií, zachovalo se jich ale jen 7. Jeho hry věnují
nejvíce pozornosti morální volbě té či oné postavy, jinak také řečeno, je posuzováno jakési morální právo vykonat například pomstu
(Orestes) či dát pohřbít bratra přes zákaz vladaře (Antigona).

• Sofoklés zavedl na scénu 3. herce.
• Zasloužil se o větší dramatičnost, napětí a zápletku či konflikt,
• Vyšší moc bohů již není respektována tak fatálně - zápas člověka s bohy, i když prohraný, není marný
• Zavádí princip „deus ex machina“ (bůh ze stroje) - spuštění sochy boha na scénu ve chvíli, kdy bylo třeba předejít katastrofě.

Bůh byl tím, kdo zasahoval do řešení konfliktu.

tragédie - Antigona, Oidipus král, Élektra, Oidipus na Kolóně

EURIPIDÉS (495 – 405 př.n.l.) – básník a dramatik, rovněž filozof, autor 92 her, z nichž se zachovalo 18 tragédií a 1 satyrské drama. Ve
svých tragédiích se Euripidés postavil proti tradičním morálním a náboženským představám, jež dominovaly v athénské demokracii.

• Stejně jako Sofoklés užívá principu ‚‚deus ex machina‘‘.
• Díky Euripidovi se do tragédií dostávají psychologická analýza, vášeň, emoce, pochybnost a patetismus, je odkrýván duševní

svět hrdinů (a zejména žen). Příznačné je, že ona vášeň, zloba či emoce obecně nakonec hrdinu zcela zachvátí a pohltí

• Ačkoliv jsou tragédie plné legendárních mytologických postav, tak tím, že trpí a před svým činem váhají a pochybují, tím se

stávají lidštějšími, ba dokonce je vnímáme jako ‚‚obyčejné lidi‘‘. Ostatně, s prostými smrtelníky se v Euripidových hrách
setkáváme celkem běžně, dokonce i s otroky.