Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

ROMÁNSKÉ UMĚNÍ

GOTIKA

Staroslověnská literatura na našem území

historické souvislosti doby aneb vynikající politický tah
Základní fakta jsou zřejmá – místem děje je Velkomoravská říše a její kníže Rastislav. Ten roku 862 požádal byzantského císaře Michala
III., aby do jeho země poslal učitele křesťanství, již by hlásali lidu víru ve srozumitelném jazyce. Často lze ve škole slyšet, že právě šíření křesťanství
(christianizace) byl ten hlavní důvod pozdější mise. Ve skutečnosti se jednalo o promyšlený tah politický. Zapomíná se totiž, že na našem území již
několik desetiletí předtím šířili křesťanství němečtí, italští, ale rovněž řečtí kněží. Především ti z pasovského a salzburského episkopátu zde hájili
tvrdě zájmy východofranských králů – dnes bychom řekli, že se bezuzdně snažili o co nejsilnější politický vliv. Rastislavovi nakonec došla trpělivost
a franští a bavorští kněží se museli vrátit tam, odkud přišli. Teprve poté se s myšlenkou samostatné církevní organizace začal Rastislav rozhlížet po
Evropě. V prvopočátcích se dokonce obrátil na papeže Mikuláše, ten si však nemínil rozhořčit Němce. Tím, že tato pozornost byla nakonec
nasměrována na jihovýchod, sledoval Rastislav i omezení vlivu ze západu. Výsledkem všeho byl tedy příchod byzantských věrozvěstů (ti, kdož
zvěstují víru) ze Soluně, bratří Konstantina a Metoděje, na Moravu.
Císař Michal III.
V době, kdy císař přijímal moravské posly,
bylo tomuto vládci Byzance 22 let. Žil natolik
výstředně a zhýrale, že mu bylo přezdíváno
Opilec. Celkem známý je jeho intimní vztah
k Basileovi, podkonímu z císařských stájí, jehož
zahrnoval takovou přízní, až nakonec Basileos
uvěřil ve svou boží vyvolenost a zavraždil nejen
samotného císaře Michala III., ale i regenta
Bardase, který de facto zemi spravoval místo
opileckého císaře. Poté se Basileios prohlásil za
svrchovaného vládce Byzance. Ale vraťme se
ještě k Michalovi III. – ani on samozřejmě
nevyhověl Rastislavově žádosti z křesťanských
pohnutek. Jako politik se choval ryze prakticky a
tím, že věrozvěsty na Moravu poslal, sledoval
obyčejné mocenské cíle.

bratři Konstantin (827 – 869) a Metoděj (815 – 885) a jejich osudy Oba bratři se narodili v řecké Soluni a měli ještě dalších pět sourozenců. Jejich
otec se jmenoval Lev a byl nejen bohatým patricijem, ale rovněž vojenským velitelem
v Soluni. Synům se dostalo mimořádného vzdělání – Metoděj byl právníkem a
Konstantin vystudoval filozofii, teologii a literaturu (již ve svých šestadvaceti letech
byl na univerzitě v Konstantinopoli profesorem). Nejvíce se oba bratři proslavili při
výpravě na Krym a k Černému moři mezi Chazary, kde Konstantin nalezl údajně
ostatky sv. Klimenta, jenž zde žil ve vyhnanství. Relikvie pak byly za velkolepé slávy
dopraveny k samému císaři Michalovi III.
Když přišli bratři (i se svými žáky a s velkým průvodem obchodníků, stavitelů a
ozbrojenců) na Moravu (863, ale dnes se většina badatelů kloní k datu 864), aby zde
nově zorganizovali moravské křesťanství a vytvořili základy slovesné vzdělanosti, byli
příjemně překvapení poměrně hojným počtem kamenných kostelů. Čeho se však museli
zděsit, byla zkažená morálka Slovanů. Všude dominovala neřest a sexuální zhýralost,
kult medoviny zatemnil veškeré morální zábrany. Soukromý život Slovanů byl zcela
neslučitelný s křesťanskými zásadami.