Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Ne vždy se takové glosy musely
vztahovat k vlastnímu textu a už vůbec
nemusely mít teologický ráz. Například ve
svatojiřské chorální knize si jakási řeholnice
nakreslila drobné portréty mnichů a
doprovodila je i českým hodnocením (tzv.
Svatojiřské přípisky, 13. století). A tak
můžeme číst, že Aldík prý je „krásen jako
anjelík, jenž se u blátě válé“ nebo že „lektor
Vituz je krásný kurvy syn“.
česká literatura na vzestupu
Přelom 13. a 14. století a první léta století 14. přinesly několik výrazných literárních děl, jimiž již český jazyk dokázal, že je
schopen konkurovat tvorbě latinské a jež předznamenaly nezvratitelný nástup češtiny v období vrcholné gotické slovesné kultury, tedy ve
druhé polovině 14. století za vlády Karla IV.
Velice důležitým momentem je také to, že kromě duchovní tvorby se objevuje již literatura světská, tedy taková, jež nemá
náboženský nebo církevní charakter. Tomuto procesu zbavování se vlivu církve a náboženství říkáme zesvětštění neboli laicizace literatury.
ALEXANDREIS (mezi lety 1290 – 1310) – tato veršovaná skladba představuje klíčové dílo české světské epiky a svědčí o vysoké
umělecké úrovni česky psané literatury v tomto období. Stejně jako autoři v cizině vycházel i náš spisovatel z tehdejší všeobecné obliby
Alexandra Velikého, jehož životní osudy ovládly středověkou epiku po celé Evropě.
základní informace o české Alexandreidě
•
Celá skladba měla původně asi 9000 veršů, dochovalo se jich jen necelých 3500.
•
Autor Alexandreidy je dodnes anonymní a jen vlastní text prozrazuje, že se muselo jednat o člověka značně vzdělaného. Skladba je
psána ozdobným (vysokým) stylem, čeština je bohatá, ale nikdy nepřekročí práh srozumitelnosti.
•
Je jisté, že náš autor znal slavnou Alexandreidu francouzského básníka Gualtera Castelionského, možná znal i německou
Alexandreidu Ulricha z Etzenbauchu (napsaná na našem území), ale v každém případě je český text svébytný a vyznačuje se notnou
dávkou originality.
•
Dílo je určeno pro šlechtické publikum a sám autor zaujímá povýšený postoj k měšťanům, sedláky má přímo v opovržení.
•
Na popravě Alexandra Velikého (Makedonského) je ve skladbě zobrazen ideál soudobého feudálního panovníka, jenž v mnohém
připomíná postavy posledních Přemyslovců. Autor doslova vkládá do vypravování své představy o tom, jak má vypadat šlechtic jeho
doby.
•
Vlastní vyprávění zachycuje mládí Alexandra, jeho vojenská tažení, výpravy do Asie, kde nakonec v Indii nachází smrt. Zajímavé
je, že výzbroj, složení vojska a některá jména bojovníků jsou česká.
DALIMILOVA KRONIKA (asi 1314) – první česká kronika, veršovaná, jež si jako literární dílo získala ještě větší oblibu než
Alexandreida. Označení „Dalimilova“ je jen východiskem z nouze, protože ani dnes autora kroniky neznáme. Nejdříve se tomuto dílu
říkalo „kronika Boleslavská“, ale v 17. století byla díky Tomáši Pešinovi z Čechorodu dána do souvislosti s Dalimilem Mezeřickým,
kanovníkem kostela Boleslavského, kterého mezi svými prameny uváděl Václav Hájek z Libočan. Tato souvislost se potom tradovala celá
staletí. S jistotou lze jen říci, že autor knihy byl velice vzdělaný, uměl německy i latinsky, orientoval se v antických pověstech a měl velice
dobrý všeobecný přehled o historii. Tyto skutečnosti však nejsou moc v souladu s faktem, že sám autor se prezentuje spíše jako šlechtic,
přinejmenším však jako mluvčí českého panstva. A kterýpak šlechtic tenkrát uměl psát, číst, a navíc nabyl vzdělání? Asi byste ho marně
hledali.