Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Tato satirická skladba (byla vytvořena univerzálními studenty) chce pobavit obecenstvo a celkem věrně zobrazuje prostředí
středověkého trhu. Stojí za zmínku, že i Mastičkář byl ovlivněn protižidovskou náladou, která byla v lidech často uměle živená (vždyť
Židé přece ukřižovali Krista). Proto se ve hře setkáváme s nejhrubšími vtipy na Židy.
další drama . Hra veselé Magdalény či O Kristovu zmrtvýchvstání (ani tyto hry nechovají k původnímu námětu úctu a námět slouží
k satiře či nevzájemnému humoru).
3. ŽÁKOVSKÁ POEZIE (též vagantská poezie)
Tento zvláštní žánr je spjat s kulturním ovzduším univerzit a díky putování studentů po mnoha školách celé Evropy se stal celkem
vyhraněným typem literatury. Žákovská poezie byla psána buď latinsky, popřípadě národním jazykem studentů (žáků), ale také kombinací
obou jazyků (tzv. verše makarónské). Poezie byla plná rozmaru, erotiky, výsměchu různým vrstvám ve společnosti, dokázala si ale
„utahovat“ i z bídy samotných žáků.
Píseň veselé chudiny (2. pol. 14. století) – studentská satirická skladba, která líčí bídu (ale zejména hlad) středověkého žíkovského života.
Je plná sebeironie, ale rovněž obžalobou poměrů.
Svár vody s vínem – proslulá středověká látka, spor o to, zda má větší přednosti víno, či voda.
S žákovskou poezií úzce souvisí slavná satirická báseň z konce 14. století, která rovněž využívá sporu k tomu, aby byly odhaleny
negativní rysy té či oné strany:
PODKONÍ A ŽÁK (konec 14. století) – tato staročeská skladba se asi dostala do největšího povědomí všech čtenářů a i dnešních studentů.
Námětem je spor mezi panským služebníkem (podkoní) a vysokoškolským studentem (žák). Oba se setkávají náhodně v krčmě a jeden
před druhým vychvaluje své postavení – přitom vychloubáním toho svého a haněním toho druhého vychází najevo bída obou. Tento
„dialog“ nakonec končí rvačkou („pohlavci suší pleskají okolo uší“), aniž by byl spor rozsouzen. Tato satira má za úkol čtenáře pobavit,
pouze konstatuje, nehledá příčiny bídy.
4. SOCIÁLNÍ SATIRA
V literatuře 2. poloviny 14. století se ozvala i ostrá kritika sociálních a hospodářských poměrů, ale v žádném případě bychom
neměli v tom, když se kritizují nešvary, lidská nepoctivost či rozpory ve společnosti, spatřovat více než právě toto. Vyvozovat ze zobrazení
byť prohnilých poměrů dokonce předzvěst jakýchsi revolučních událostí by nebylo seriózní.
Nejznámější satiry jsou zapsané v tzv. HRADECKÉM RUKOPISU (konec 14. století), který obsahuje celkem 11 skladeb
(kromě jiného Legendu o sv. Prokopu, Pláč Marie Magdaleny, báseň Zdrávas Maria apod.). Nejslavnější skladby jsou ale 3 následující:
DESATERO KÁZANIE BOŽIE – tato skladba je pojata jako kázání kárající hříchy proti jednotlivých přikázáním, jež se odehrávají
v běžném životě. Zajímavé je, že u každého přikázání jsou uvedeny tři skupiny hříšníků (z dějepisu víme, že existuje tzv. trój lid), a tak je
nekompromisně zkritizována celá tehdejší společnost. Největší pozornost je věnována sedmému přikázání „Nepokradeš“ – právě zde je
slavné přirovnání duchovních a šlechty k trubcům, kteří stejně jako oni žijí z práce jiných. Konstatování ze skladby, že trubci jsou nakonec
včelami vypuzeni z úlu, bylo často vnímáno jako alegorická výzva ke společenskému převratu.
SATIRY O ŘEMESLNÍCÍCH A KONŠELÍCH – sedm dobrovolných satir, které z pozice zákazníka odsuzují nepoctivost a
nesvědomitost příslušníků některých povolání (ševci, konšelé, kováři, sladovníci, lazebníci, řezníci a pekaři). Vedle hlavní výtky, tedy
okrádání zákazníků, kritizuje neznámý autor také úplatnost konšelů. Satiry jsou psány hovorovým jazykem, jseou skutečně vtipné a
mnohdy mají svou platnost i dnes.
BAJKA O LIŠCE A DŽBÁNU – veršovaná bajka, celkem ojedinělý důkaz existence bajky v našem literárním prostředí.
5. KRONIKÁŘSTVÍ