Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Jan Hus, sympatická postava z masa a kostí!

Celý národ má Husa zafixovaného v paměti jako asketu

vzpřímené a důstojné postavy, přesně takového, jak nám ho
představovala vyobrazení především z 19. století. Jako by důstojnost
kněze utrpěla, kdyby tomu tak nebylo. Pravda je však skutečně
poněkud jiná - Hus byl postavou charakteristický pyknik, tedy
člověk s růžolící zaoblenou tváři, s mírnou pleší a s korpulentním
tělem. Jak bychom lidově řekli, dobře živený farář. Kromě toho
víme, že Hus měl rád pivo a že se v žádném případě nejednalo o
asketu a zarputilého knihomola. Žil přátelským a družným životem
a tak trochu bohémský život z mládí ustoupil až pod tíhou pozdějších
životních událostí.

Husa asi nebudou mít rády dnešní feministky, protože náš

slavný reformátor zaujímal k ženám značné negativní stanovisko.
Ve svých listech opakovaně upozorňoval své přátele: „Mladých žen
varuj se, mluvení jich, nevěř náboženství jich. Neb praví svatý
Augustin: Čím víc jest nábožnější, tím víc jest smilnější, a pod
přikrytím náboženství kryje se lest aneb jed smilstva..."

v opisech a staly se obrazem bolestného konce člověka odsouzeného na smrt. Těmito ,,Listy" vytvořil Hus nový literární druh - dopisy
slouží jako promluva či odkaz, některé z nich lze nazvat drobnými
traktáty.
V některých svých vzkazech a listech používal Hus tajného
písma, které však bylo velice naivní. Místo samohlásek byly užívány
některé souhlásky, a tak například spojení ,,uherský král Zikmund“ se
psalo „xhfrskz krbl Zkkmxnd".
Význam Jana Husa
„Všechno záleží na tom, klademe-li pravdu na první místo, nebo na
druhé.” Již jen tato věta by stačila k tomu, aby se Jan Hus stal
nesmrtelnou osobností českých dějin. My si však budeme navíc
pamatovat, že:
1. Přestože Husovo dílo náleží spíše do literatury odborné, je silně
pokrokové, kritické a především srozumitelné širokému okruhu.
2. Hus se stal pro další generace symbolem vlastenectví, člověkem, který pro své názory položil svůj život a jenž morálně převyšoval
tehdejší společnost. Právě morální stránka Husova učení by měla být neustále připomínána.
3. Hus se postavil proti monopolu církve ve zprostředkování vztahu člověka a Boha.
4. I když sám Hus neměl v úmyslu rušit stávající řád, svými myšlenkami podpořil snahy o radikální změny ve společnosti.

Jan Hus je i dnes žhavým tématem a pro katolickou církev doslova traumatem. Ani po téměř 600 letech nenašla odvahu a

neomluvila se za to, že rozdílnost názorů řešila trestem smrti. A přitom sama musí cítit, že jiný krok jí v českých zemích nezbývá.

JISTEBNICKÝ KANCIONÁL (okolo 1450) - legendární soubor duchovních písní, jenž je důkazem toho, že se lidový zpěv stal
neoddělitelnou součástí husitské bohoslužby. Kancionál se nedochoval kompletní, máme jen necelých 250 stran. Kancionál má 3 oddíly,
a to písně liturgické (zpívané při mši), dále písně příležitostné a bojové (tato část je pro nás nejdůležitější) a nakonec písně duchovní
různého obsahu. Autoři písní nejsou známy, pouze u několika písní je jako autor uveden kněz Jan Čapek či Jan Hus. V Jistebnickém
kancionálu se vůbec poprvé setkáváme se záznamem husitského chorálu Ktož jsú boží bojovníci, je zde i další slavná husitská píseň
Povstaň, povstaň, veliké město Pražské.
Vavřinec z BŘEZOVÉ (1370 - asi 1437) - stal se historikem husitské revolty, neboť napsal latinskou tzv. Husitskou kroniku
(Chronicum). Jsou v ní zachyceny události z let 1414 - 1422 a zajímavé je, že během práce její autor patrně skonal (kronika je přerušena
uprostřed věty). Již v 15. století byla kniha přeložena do češtiny.