Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

poznámky ke koncilu
1. Když byl Jan Hus veden na hranici, měl na hlavě papírovou korunu se 3 čerty, kteří se rvali o kacířskou duši. Dokola byl latinský nápis
„Totoť jest arcikacíř". Husovy kosti byly rozdrceny a znovu vhozeny do ohně.
2. V literatuře se lze také dočíst, že většina členů koncilu neměla zájem Husa popravit, báli se totiž lidových bouří v Čechach (a navíc, byli to
především sami Češi, kteří na Husa nejvíce útočili). Chtěli jen, aby Hus odvolal.
3. Dnes si už asi nedokážeme představit, jak takový koncil vypadal. Plastičtější představu si můžeme vytvořit na základě textu písaře Petra z
Mladoňovic, který byl členem Husovy družiny, nebo při četbě kroniky Vavřince z Březové. Ten uvádí, že do Kostnice se sjelo: 28 králův a
knížat světských, hrabí 78, urozených šlechticův a vladyk i rytířův 676". Je samozřejmé, že se do Kostnice stáhli i řemeslníci a živnostníci.
Vavřinec z Březové uvádí: ,,Zlatníkův s jejich služebníky 48, kramářův s svými pacholky 350, krajčí…, dále trubačův, hudců, pištců, kejklířů
516 a kurev zjevných 718".
4. O rok později, 30. 5. 1416, byl v Kostnici upálen i Jeroným Pražský (okolo 1380 - 1416), filozof a řečník, Husův žák. Spolu s Husem se
stal tento učenec ,,světcem" české reformace. Byl účastníkem mnoha disputací na evropských univerzitách, v Anglii se důkladně seznámil s
Vikefovými názory. Na jaře 1415 se vydal za Husem do Kostnice, aby ho hájil. Byl však zajat a upálen. Zachovalo se mnoho zpráv o tom,
jakým vynikajícím řečníkem Jeroným byl a jak přesvědčivě dokázal argumentovat.

literární dílo

Pro Husa je typické, že některé texty psal zprvu latinsky, teprve poté byly napsány i v češtině.

Výklad Viery, Desatera a Páteře (Páteře = Otčenáše) (1412) - Česky napsaný výklad tří hlavních modliteb. Tento Husův text nebyl
žádným učeným spisem určeným úzkému okruhu čtenářů, nýbrž populárním vysvětlením modliteb pro morální výchovu co nejširšího
okruhu věřících. Každé přikázání a každý článek viry zasazoval Hus do soudobého života a příznačné je, že výklad je doslova nabit ostrými
útoky proti kněžstvu, zejména pak proti všem kořistnickým farářům.
Dcerka (1412) - správný název spisu je „O poznání cesty pravé k spasení“, ale dle úvodních slov „Slyš, dcerko..." se mu všeobecně říká
Dcerka. Hus v něm vykládá „zbožným pannám“, jež se seskupují kolem Betlémské kaple, jak poznat Boha a jak zmáhat Životní těžkosti.
Jedná se vlastně o praktické rady jak správně žít.
Knížky o svatokupectví (1413) - tento spis si zasluhuje mimořádnou pozornost, protože se jedná o nejbojovnější Husovo dílo. Jsou v něm
kritizovány prodejnost církve, podvodné „čachry“ s duchovními úřady a zneužívání prodeje odpustků.
De ecclesia (O církvi) (1413) - latinský spis, v němž Hus samostatně zpracovává některé názory propagované Viklefem. Hus v něm
vyslovuje názor, že papež, který žije v hříchu, není hlavou církve - tou je sám Kristus. Hus tak dal najevo, že křesťan není povinen
poslouchat papeže, jestliže jeho nařízení jsou v rozporu s biblí. Právě tento spis se stal hlavním zdrojem argumentů pro žalobu při
kostnickém koncilu.
De sex erroribus (O šesti bludiech) (1413) - v tomto latinském traktátu je vyloženo 6 tezí, jimiž se Hus rozešel s církví (o stvoření, víře,
odpouštění hříchů, poslušnosti, exkomunikaci a svatokupectví). Traktát byl posléze přeložen i do češtiny a jeho text dal Hus napsat na zdi
Betlémské kaple.
Postila (1413) - významné dílo, jež je psáno ve vyhnanství na Kozím hrádku. V Postille jsou prostému čtenáři vykládány jednotlivé
odstavce bible. Výklad je přístupný a srozumitelný, je podán živým jazykem a s osobním zaujetím. Spis je opět zaměřen proti kněžstvu,
poslouchat je třeba jenom Krista. Tato rozsáhlá sbírka Husových kázání je vlastně obrazem dvanáctiletého působení v Betlémské kapli.
„Husovy listy" - zejména z vězení v Kostnici píše Hus dopisy svým průvodcům, přátelům, univerzitě, betlémským posluchačům i celému
národu. Listy jsou patetické, citově hluboké a přesvědčivé. Mnohé z nich kolovaly mezi lidmi